|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 tichotam (Občasný) - 17.10.2005 > Nějak mi nesedne. Potáhneš poslepu dřevěné koně... tedy řekněmw nevědomě potáhneš dar, který je zbraní(trojský kůň)... Na to zahradník, kolem kterého ten dar jede, odloží odstup a ochranu(rukavice)... na vlastní nebezpečí odzbrojí ďáblovu falešnou hrozbu(umělé zuby) ... ale s leknutím ucukne tvé ruce! která je přítomna tažení výše zmíněného daru/zbraně.
Zahradník tedy na jednu stranu odhazuje slupky, vše dělá jaksi bezprostředně na vlastní nebezpečí, aby rušil falešné, ale jsoucí hrozby... a na druhé straně, aby se zalekl člověka s oním darem/zbraní. Docela spletitá role pro zahradníka...
Ale "Já ne" - Tedy je tu jakési vymezení lyr. subjektu oproti zahradníkovi. Předpokládám tedy opačné vlastnosti: lyrycký subjekt udržuje odstup (gum. rukavice), neřeší jedovatosti, které by se daly řešit jedině s odvahou a vůlí jít na vlastní riziko k jádru pudla (jedové zuby jsou jen nasazovací protéza)... a v neposlední řadě je tento lyr. subjekt oproti zahradníkovi schopen neucuknout "tvé" ruce... Je tu tedy jakási jiná odvaha, vycházející z uzavřenosti, pokrytectví, apatie (lyr. subjekt není zahradník, pouze zahradu vlastní), ale také zřejmě ze zanícenosti, která je všemi těmito pejorativními vlastnostmi vybuzena. Jde tedy o účinnost člověka, který není idealizován a je slabý, oproti neúčinnosti člověka řešícího, odvážného, nadaného silou...
Báseň pokračuje, opět je tu zdůraznění slepoty (podzimní pěna = něco jako mlha, ale bezprostřednější, více oslepující) toho, který prochází zahradami lyr. subj. s dřevěným koněm. Ale je tu ještě slyšet ono "já ne"... Čekáme vymezení onoho "já ne", nějaké konkretizování třeba jen obrazem... ale místo toho přichází jakési věštění, neurčitost, zahození rozehraného velice složitého "poměru" mezi lyr subjektem a zahradníkem. Věštit si budeme... když není zrak... nehledě na nějaké spojitosti s přebytečným zahradníkem a budeme si "zimně neklidnit a spát" bez řešení věcí, s gumovými rukavicemi, se slepotou, s mlhou, se spánkem... A vlastně docela logicky i bez zmínky o tom nepatřičně odvážném zahradníkovi, který se stará o cosi jako o živé věci. "Já ne" postrádá zdůvodnění, věrohodnost, je čistě egoistickým tvrzením a vzbuzuje poprávu i pochybnost, jestli ten zahradník opravdu ucukl, jestli to není trucovitý výmysl zabarikádovaného lyr. subjektu, který za svým "neucuknutím rukou" vidí jen slepotu, míjení v zahradě a nedochází mu, že neucukává právě proto, že hrozbu natažené ruky prostě v té slepotě, spánku a pěně nenachází - opájí se pocitem hledání té ruky aniž by počítal s nalezením. Vystačí si s tvcrzením, že neucukává - což je pravda(není před čím).
Konec konců není třeba interpretovat dřevěného koně odvážně jako trojský dar/zbraň, může se jednat o dětské hračky... dokonce by tomu nasvědčovala i ona egoistická(děti jsou egoisté) stavba ústředního motivu básně. Báseň by ztratila trochu patetičnosti, ale ten uzel je pořád stejný.
pozn: trochu jsem tu kritiku poupravil, také se omlouvám, že jsem blbec vlezl zrovna na "Zpověďi a pocity"... nevšiml jsem si předem. Když už je to ale napsané, tak to zas nechci mazat.
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
| |  Kelly (Občasný) - 19.10.2005 > tichotam> já to vidím trošku jinak ;o)
tři postavy: lyrický subjekt (ona), on (oslovovaný Ty) a zahradník - ten mi přijde jako kříženec "deus ex machina" a jakéhosi odosobněného druhého já, patřícího lyrickému subjektu (zahradník je někdo, kdo hlídá její zahrady - žeby nějaké superego? ;o))
dřevění koně (je jich víc) mi evokujou spíš cosi, co návštěvník jejích zahrad táhne za sebou, a ono to, narozdíl od lehce tančících koní živých, působí strnule a je smýkáno po záhonech a křovím...
a teď přichází ke slovu superego zahradníkovo: sundává rukavice - ti hadi s jedovými protézami jsou totiž její! takže on se jich bát nemusí... a zahradník asi nechce, aby Ho, tedy návštěvníka zvenčí, pokousala svými jedovatostmi, takže ji zcela rozumně odzbrojí ;o) ale na druhou stranu jakožto bytost čistě racionální nemá zájem o nějaký hlazení či dotyky od návštěvníka - kdežto Ona ano
a z toho jsou oba (vlastně nakonec všichni tři) asi neklidní, páč po zimním spánku přichází jaro, a vůbec... ;o))
| Doporučil
| | | <reagovat |
|
| | tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > kalais> Ano, volnost interpretace uznávám, šlo mi právě o ten uzel, jsem rád, že sis všimla. Ani mne nenapadlo, že by má interpretace mohla být stejná jako tvá, nebo snad dokonce jediná. Že jsem ten uzel možná přesložitěl je možné, na to jsem talent, je to k diskusi... Ale nechci tě nutit k diskusi o "zpovědi, pocitu", za což se znouvu omlouvám. Ostatně k takové diskusi by stejně měl přistoupit spíš čtenář.
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |  hermit (Občasný) - 24.10.2005 > kalais> chtaku by to chtělo pájáje břízám standům a jiným už to slibuju od kamenných dob, a zatím furt nic... sakra. tak já už to konečně naplánuju, ať tam zase protopíme nějaký dřevo...;-) určitě se ozvu, až vymyslím, kdy. (sem se tule tak krásně vožral, že bych měl zkusit jestli by se mi to nepovedlo tak pěkně zase znovu třeba :-))
draci lítaj dobře, včera jsme zkoušeli!
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
