Na druhou

je někdy víc než na třetí

(pomalu to začíná vibrovat)

(hrozí zhroucení)

matika kouzelných

děravých nocí

tekoucích komínem dovnitř.

S rozvahou

zapálíš pět lahví nudy

dřív

detonace

ne-ne-ne-bezpečného

neguj to a získáš

jsoucno.

Utíkej

dolů

(nahoru, nanovo, naoko)

dírou v plotu

tečou do světa lidí

malé milé (nepasující mnoho)

čerstvých životů z děr

v černých kruzích

vesmíru.

Je to furt stejný

furt lidi

zvířata

a kytky

(bez diskriminace)

hnojí, zhnojí, kojí

pohnojí?

a nakonec stejně

ztlejou, chcípnou…

někteří si staví domy

v náladách

svých balad

a zpívají do božích oken

vždycky když vyhřezne slunce

zase ty svoje světlý kecy

o budoucnosti.

Vždyť je to směšný.

Malý děti;

V malých metafyzických skořápkách;

S pomlázkou v ruce;

Koledují

Koledují…

Kolidují?

Já ty on ona ono

Kdo je víc – víc než kdO

Ne nepodobné nule.

Vstávej!