|
| |
 |
Oslíčku vař, obušku otřes se a hrnečku z pytle ven
Autor: Danny23 (Občasný) - publikováno 1.8.2001 (15:39:37), v časopise 6.8.2001
|
|  |
Milí dospělí, za devatero horami, devatero lesy a devatero řekami byla jedna vesnička a v ní žil líný Honza. Celý den se povaloval za pecí, konzumoval buchty a honil si péro. Nic jiného nedělal. Jednou však jeho rodiče řekli dost a Honza musel do světa na zkušenou.
Procházel světem celkem dlouho křížem krážem a dlouho se nic zvláštního nestalo. Jednou ale došel na břeh řeky, kde prala prádlo sličná pradlena. Pohled na její tvary nadrženého Honzu vzrušil a jak se tak skláněla nad prádlem, zezadu do ní vstoupil a začal s ní souložit.
"Pane?" ozvala se pradlena. "Uff...uff..., co je?" "Vy... vy se mnou ... souložíte?" "Jo -- a co má jako bejt?" "No můžu se snad zeptat, né?"
Potom, co byl Honza hotový, se uspokojen natáhl na louku u řeky s tím, že si trochu schrupne. Pradlena se k němu otočila a tu se její tvář začala - napsal bych zde "jakoby kouzlem", ale "jakoby" to nebylo - tvarovat a měnit. Ve středověkém pohádkovém světě samozřejmě Honza neznal slovo "morphing", ale to tuto přeměnu stoprocentně vystihovalo.
Mladá pradlena se během několika okamžiků změnila ve starou babku. Honza se zarazil. Gerontofilní, to on nikdy nebyl. "Co...co to má znamenat?" zeptal se.
"Víš, já jsem kouzelná babička," řekla stařena." Přepadla mě nostalgie, takže jsem si zavzpomínala na to, jak jsem vypadala, když jsem byla mladá. Aby to bylo autentičtější, na chvíli jsem změnila i podobu."
"Hmm...no fajn, já už radši půjdu dál..." Honza neměl přílišnou důvěru v magii. "Ale počkej, panáčku, je tu ještě jedna velmi důležitá věc..." "Aha, ty máš AIDS! Proč jsi mi to, kruci, neřekla dřív?!" "AIDS nemám, mladíku. Jde o to, že když někdo kouzelné babičce nebo kouzelnému dědečkovi něco dá, musí mu babička či dědeček na oplátku dát nějaký kouzelný předmět. A tys mi dal, takže ti já musím dát něco na oplátku."
"Sqělý! A co to jako bude?" "Dám ti tohohle kouzelného oslíka," babička mávla rukou a kde se vzal, tu se vzal, stál tu oslík. "Stačí mu říct Oslíčku vař a oslíček ti uvaří chutné jídlo." "Jé, děkuji moc!" "Na oslíčka máš tři roky záruční lhůtu. Kdykoli v této době ho můžeš přijít reklamovat tady na tohle místo. Já tu budu a tvoji reklamaci vyřídím. Teď už bohužel musím jít."
Babička zmizela jako by se do země propadla a Honza vzal osla a šel s ním dál po cestě. Kvečeru, když došel na lesní mýtinu, dostal hlad. "Vyzkouším, jestli to funguje," pomyslel si. Oslíčku, vař! přikázal.
Osel náhle začal hrabat kopytem na jednom místě palouku. Vyhrabal nějaké kořínky, které v zubech přenesl na jednu hromadu. Také natrhal bylinky a nalámal dříví. Křesáním kopyta o kopyto rozdělal oheň, do Honzova kotlíku nabral vodu a dal do ní bylinky a kořínky. Nebudete tomu věřit, ale pouze s použitím těchto chudých ingrediencí uvařil Honzovi chutnou polévku. Tak zručný - nebo vlastně zkopytný - oslík byl.
Následujících několik dní si Honza žil jako prase v žitě. Oslík vždy něco sehnal a připravil mu z toho dobré jídlo: například pár lesních zvířátek zabil kopnutím kopytem do hlavy a jejich chutné maso připravil Honzovi na lesních bylinkách a bobulích. Sám se živil jen trávou a pil vodu.
Honzovi to však bylo málo a pomyslel si: "Když v hustém lese, kde v podstatě skoro žádné kvalitní potraviny nejsou, dokáže oslík uvařit chutné jídlo, co teprve kdybych s ním zašel do nějaké hospody, kde mají kuchyň plnou dobrot?" Zamířil proto k nejbližší vesnici s hospodou.
V hospodě řekl Honza hostinskému, ať dá kuchařovi volno, že sám uvaří něco tak dobrého, že to hostinský určitě ještě nejedl. Hostinský souhlasil. Honza šel do kuchyně, nenápadně tam propašoval i osla1 a přikázal Oslíčku, vař.
Hostinský však byl paranoidní. Protože trpěl neopodstatněným strachem, že mu kuchaři neustále kradou z kuchyně zásoby potravin, vybudoval si nenápadnou špehýrku, kterou mohl nepozorován nakukovat do kuchyně. Nyní ji použil, protože byl zvědavý, jak bude Honza vařit a také proto, že se v něm začala ozývat paranoia a našeptávala mu, že Honza se vloudil do kuchyně jen proto, aby vyžral a ukradl všechny potraviny.
Hostinský byl samozřejmě velice překvapen, když uviděl kouzelného oslíka, jak mu jde vaření hezky od kopýtka. Pomyslel si, že tohoto oslíka musí mít. Vzpomněl si, že onehdy koupil od babky kořenářky Rivotril a Stilnox, takže připravil pivo ochucené těmito prášky a čekal, až oslík dovaří.
Honza s hostinským se najedli tak dobře, jako nikdy v životě. Honza prohlásil, že ho jídlo příšerně zmohlo a šel spát - medikamenty v pivu totiž začínaly působit. Jakmile Honza usnul, hostinský začal jednat. Vyměnil Honzova kouzelného osla za obyčejného a toho kouzelného ukryl u sebe ve stáji. Když se Honza ráno probudil, hostinský si vymyslel, že bude dělat inventůru a milému Honzovi nezbylo nic jiného než jít o dům dál. "Nevadí," pomyslel si "v další hospodě to bude ještě lepší!"
Cesta do nejbližší vesnice byla celkem dlouhá a Honza dostal hlad jako vlk. Oslíčku, vař! přikázal. Osel nic. "Oslíčku, kurník šopa, vař!" Znovu nic. Honza se na osla naštval, zabil ho a jeho maso si upekl a snědl. Teprve druhý den ráno si vzpomněl, že může osla reklamovat. "Snad si můžu na osla stěžovat, i když jsem ho snědl," pomyslel si a vydal se ke kouzelné babičce.
"Co tě ke mně znovu přivádí, panáčku?" zeptala se stařenka. "Můj osel přestal fungovat!" odpověděl Honza. "Máš ho s sebou?" "Bohužel, naštval jsem se na něj a měl jsem hlad, tak jsem ho snědl. Nemáte dalšího osla? Takového, aby fungoval pořád." "Bohužel oslové došli. Tedy ti kouzelní, jinak je jich mezi lidmi čím dál tím víc. Můžu ti ale dát kouzelný obušek. Jeho kouzelná moc se vyvolává příkazem Obušku, otřes se. " "A k čemu obušek slouží?" "To musíš, jinochu, zjistit sám!" Babička podala Honzovi obušek a zmizela.
Honza obušek ihned vyzkoušel. Po vyřknutí příkazu Obušku, otřes se se obušek začal třást, ale Honza nevěděl, k čemu by to mohlo být dobré. Pokrčil rameny a šel dál.
Za nějaký čas potkal v jedné vesnici celkem hezkou ženu. Slovo dalo slovo a rozhodli se, že si spolu zasouloží. Protože to však Honza už celkem dlouho nedělal, vloudila se chybička - udělal se moc brzy. Vtom ho však osvítil spásný nápad. Přistoupil ke své partnerce zezadu a vytáhl kouzelný obušek. Zašeptal Obušku, otřes se a obušek začal vibrovat. Zasunul jej proto ženě do vagíny a ta byla uspokojená jako nikdy předtím.
Opojená Honzovou (obuškem poněkud vylepšenou) sexuální výkonností se tato slečna rozhodla, že bude Honzovou milenkou. Honza souhlasil a jejich sexuální život byl velmi dobrý. Pokud Honza už nemohl, vypomohl mu obušek. Sám si s ním taky občas pomohl k vyvrcholení, protože je známo, že i někteří čistě heterosexuální muži se vzrušují drážděním přes konečník - zvláště ti, kteří mají citlivou prostatu. Honza věděl, že není moudré své partnerce vyzrazovat, že mu pomáhá kouzelný obušek, takže předstíral, že to všechno on sám. Obušek používal vždy zezadu, takže na nic nepřišla.
Jednou Honzovi jeho díra řekla: "Honzíčku, slyšela jsem, že ve vesnici Xyz je velice vyhlášená hospoda se skvělým jídlem. Mohl bys mě tam pozvat?" "Ano, drahá," odpověděl Honza.
Hospoda, ke které se přiblížili, byla ta samá jako ta, kde Honza přišel o kouzelného osla. Nezpozoroval to však, protože hostinec byl hodně přestavěný, renovovaný a přikrášlený. Hostinský těžil z kuchařských schopností kouzelného osla a díky tomu vydělával hodně peněz, za které mimo jiné vylepšil i vzhled hospody. Jídla od osla byla proslavená po celém kraji, samozřejmě že hostinský původ a vzhled svého kuchaře dovedně tajil.
Honzovi bylo, pravda, trochu divné, že před kuchyní stojí ochranka a že je mu hostinský nějaký povědomý, ale dobré jídlo mu otupilo pozornost. Zaplatil si pokoj a už se těšil na sex se svou milenkou. Hostinský byl však voyeur. Proto byly ve všech pokojích s manželskými postelemi nenápadné díry po sucích, kterými se dalo z prvního patra, kde hostinský bydlel, nakukovat. Hostinský byl velmi vzrušený, když uviděl mladý pár a také si moc dobře pamatoval důvěřivého dobráka, kterého obral o kouzelného osla a byl zvědavý, s jakým kouzlem mladík přijde nyní. Proto pozoroval našeho hlavního hrdinu při souloži.
Rychle pochopil funkci kouzelného obušku "otřes se" a když oba milenci usnuli, vkradl se jim do pokoje a vyměnil jim kouzelný obušek za obyčejný.
Když ráno Honzova partnerka vstala, protáhla se a zvolala: "Vztávej, Honzíčku. Sluníčko svítí, ptáčci zpívají a já mám chuť si zašoupat." "Ano, drahá." Honza začal se svou milou souložit a po jejích prvních dvou orgasmech přišel čas použít kouzelný vibrující obušek. Honza k ní přistoupil zezadu, zašeptal Obušku, otřes se, ale obušek nic! Obušku, kurnik šopa, otřes se! Obušek nereagoval. "Co si to tam pořád šeptáš, zlato? Pojď na to, ať to stojí za to!" řekla netrpělivě Honzova partnerka. Honza pokrčil rameny, odhodil obušek do kouta a dal se do šukání.
Po několika dnech začalo být Honzově milence divné, že nyní dosahuje při jednom styku jednoho nebo dvou orgasmů, zatímco dříve to bylo více než pět. Začala Honzu podezřívat, že má nějakou jinou ženskou. Kvůli hádkám a žárliveckým scénám se nakonec jejich vztah rozpadl.
Honza si vzpomněl, že kouzelný obušek může reklamovat. Vzal jej tedy a vydal se ke kouzelné babičce. Ta si obušek prohlédla ze všech stran a prohlásila: "To není ten obušek, který jsem ti dávala. Vypadá sice úplně stejně, ale není kolem něho žádné magické pole. Vypadá to, že ti ho někdo vyměnil. Tak mě napadá, co když ti vyměnil i toho osla?" "A jak to poznáme, když jsem ho snědl?" "Jednoduše - pokud člověk sní kouzelného osla, ten chutná jako nejjemnější slavičí masíčko. Jak chutnal ten tvůj osel?" "Nedalo se říct, že by nějak jemně." "Tak je to jasné, někdo ti ten obušek i osla vyměnil!" "A co s tím budem dělat? Nemáš třeba ještě jeden kouzelný obušek? Tentokrát na něj budu dávat pozor!" "Mám jenom jeden, ale ten ti nemůžu dát, protože ho sama potřebuju. Uděláme to jinak - musíme vytrestat toho zloděje. Nevzpomínáš si na něco, co by mohlo předcházet výměně osla i výměně obušku?" "Ne, na nic si...ale počkat, už to mám, těsně před tím, než to přestalo fungovat, jsem se ubytoval v jedné hospodě! Když jsem do ní šel podruhé, tak jsem si neuvědomil, že je to ta samá, protože ji přestavili - ale později jsem na to přišel." "Takže já ti dám na vytrestání zloděje v hospodě tento pytel. Ale zapamatuj si dobře - nesmíš říct větu, která je na tomto papírku!"
Kouzelná babička podala Honzovi plátěný pytel. Byl k němu přišpendlený papírek s nápisem Hrnečku, z pytle ven!. Honza se usmál a vykročil k hostinci.
Hostinský si všiml jelimánka, kterého již dvakrát okradl, hned jak vstoupil do hospody. Neušlo mu také, že má tento vandrovník s sebou plátěný pytel, na který dával velký pozor. "Dobrý den, poutníku, nechcete u nás přenocovat?" přitočil se hostinský lstivě k Honzovi. "Dnes je den svatého Bullshitiána, takže máme slevněné pokoje." Honza si zaplatil pokoj, předstíral únavu a na oko usnul.
Jakmile hostinský svou voyeurskou špehýrkou vyšpehoval, že Honza už spí, přikradl se k němu do pokoje a vyměnil mu pytel za jiný, obyčejný. Vtom si všiml, že k pytli je přišpendlený papírek s nápisem Hrnečku, z pytle ven! Vzal průsvitný papír, nápis přesně obkreslil a přilepil jej na falešný (nekouzelný) pytel, aby Honza nic nepoznal.
Ve svém pokoji poté zatáhnul závěsy, rozsvítil svíčky, vzal do ruky pytel a řekl Hrnečku, z pytle ven!. Pozoroval pytel, ale nic se s ním nedělo. Vtom však ucítil silou zvyšující se bolest v oblasti genitálií. Sundal si kalhoty a uviděl jak se jeho vlastní pytel stále zvětšuje a napíná, jakoby se z něj cosi dralo ven...
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!"
Výkřik uslyšela ochranka z kuchyně, která kromě tutlání oslíka měla za úkol i ochraňovat samotného hostinského. Ostří hoši z ostrahy přiběhli k hostinskému do pokoje a toho, co tam uviděli, se lekli natolik, že utekli z hospody pryč. Výkřik však také upozornil Honzu, že trest je již dokonán. Napřed zjistil, že kuchyň již není hlídaná a podíval se do ní. Podle svého očekávání tam uviděl kouzelného oslíka, jak se ohání u plotny. Potom došel podle směru křiku k hostinskému do pokoje a tam ho uviděl mrtvého. Hostinský ležel na zemi v kaluži krve, šourek roztrhaný na cimpr campr a v celé té spoušti ležel -- malý hrneček.
Honza posbíral své kouzelné předměty a už si na ně příště dával větší pozor. A žil šťastně a spokojeně až do smrti. Dobrou noc, dospělí.
|
|
|
