|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Venku napadaly květiny,
pylem pokryly mi duši.
Je dýchám.
Dýchám přes plácačku
na mouchy,
na tebe
poslepu šmátrám.
V sezónním úklidu
najdem podušky
a trám
naší postele.
Práskač hladoví,
tak na něm peřiny protřepu
fáráním do dálky
i domů mezi stehna.
Do dřepu sednu si
a vztyčeným prstem
vyladím si jaro.
Už chytá
vlny.
I tichá
průtrž zanedbá
malou kapku
na klenbách
domů.
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . ……..
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . ……….. . .
. . . ..
. . . ..
. . . ..
. . . ..
. . . ..
. . . ……….. … ..
. . . ..
. . . ..
. . . ..
. . . ..
. A brzy se konečně
. sama předjařím
. mezzosopránem místních
. poprchavých
. deštíků,
. co zatím hučí,
. duní
. v mollově laděné
. partituře sněhu.
|
|
|