Píšu si na záda její nesmyslné jméno
v rukou žmoulám granule asfaltu
svět bojuje za práva bohů
jen ona je stále více extrémní...

K snídani molotovův koktejl
k večeři globální menu
několik málo slz za květinu
co uvadá na stole…

Zametám strach ze zástupu očí
přemýšlím o jejích vnadách
vteřina z jednoho okamžiku
zbyla tu pro vnímání impresí...

Je chladná, je rozprostraněná
je mocná…
je jako jehla v kupce sena…

Přitom od mládí věřila
že v jednotě síla
v lůze moc
v herezi luxus pro blázny...

Však Canneti lhal
Bůh stal se zpropadenou sviní
a z naděje zástupu modlilů
zbyla tu jen ušmudlaná štětka…

Zemřela za svítání v krutých mukách
kdy se pramen její krve
v potopu zvrhl...

Jak Bůh řekl, tak učinil
a masy dál kráčely vstříc
novým voláním...