|
| |
 |
Můj milý deníčku!
Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 9.8.2001 (07:24:22), v časopise 14.8.2001
|
|  |
Můj milý deníčku,
obáváš-li se, že má slibně načatá kariéra mladého, perspektivního alkoholika ustrnula na mrtvém bodě, pak dovol, abych to důrazně popřel! O víkendu jsem totiž absolvoval náročnou "pracovní" návštěvu poděbradských přátel a činil jsem se, seč mi játra stačila!
A věru jsem nezklamal ani sebe, ani vůkolní spoluzůčastněné přátele! Opustil jsem putyku, jak je již zažitým folklórem, coby první, obtěžkán tupou, buranskou opicí, uvnitř níž se halasně dohadovalo pivo s fernetem, kdo se dříve podívá "na vzduch"... Po sínusoidní dráze jsem se dopotácel k přítelově residenci, abych si přede dveřmi s Oscarovou bravurou zahrál známou opileckou etudu s názvem "Pokus o zasunutí správného klíče do zámku", což se mi, po jisté době, těžko soudit, zda krátké či dlouhé, zadařilo, jako obvykle většině opilců, podivujících se ráno, kterak žeto dokázali a ocitli se v poloze vleže uvnitř domu!
Ráno jsem podobné překvapení z vlastního "úspěchu" zažil na gauči v obývacím pokoji, matně si vybavujíc v paměti sebe, stojícího nad umyvadlem a zběsile blijícího, jemněji to nelze označit, dámy prominou, nemaje sil nalézti v zajímavě řešeném labyrintu místností tu správnou, čiliže toaletu. Bohužel jsem za pár minut zhrozen a znechucen zjistil, že naturalistický výjev není výplodem nočních imaginací, ale surovou pravdou, což nevyvratitelně dokazoval stav umyvadla, které jsem zaběhl okouknout, zatímco ostatní spali zaslouženým spánkem opilců. Náhlý vizuální střet s nočním exposé způsobil repete nejrychlejšího způsobu vyprazdňování žaludku, tentokráte už však do té "správné" mísy... Načež jsem ještě, za třeskuté kuřácké bolesti hlavy, na hodinu a půl usnul. Krátké ranní dilema zda se ihned k onomu odpornému činu doznat či se tvářit, že je dílem kohokoliv jiného, bylo rozřešeno ihned po vkročení do místnosti, kde jsem byl uvítán žoviální otázkou: "...Hele, ta "kačena" v umyvadle je tvoje?", na což nešlo než zasmušile přikývnout... Prý mě prozradila kuřecí stehýnka, na nichž jsem si k večeru tak mlsně pochutnal... Naštěstí mi nebyly uštědřeny zhnusené pohledy, každý měl totiž dost ranních potíží sám se sebou a svým žaludkem a zelenost ve tvářích stačila tak akorát pro vlastní potřebu.
Tolik tedy neveselá až obscéní historka z "natáčení", z níž vyplývá minimálně jedno ponaučení:
Chlape, nezačneš-li hulit trávu, uchlastáš se dříve, než aby to byla legranda…!
A to je konec pohádky, milý deníčku. Dobrou noc, děti!
|
|
|
