CAFÉ LOUVRE
V Café Louvre na Národní třídě
táhne se čas jak karamel
V Café Louvre na Národní třídě
ztrácí čas sílu jako v ledu líh
A v marcipánový den jak pro milence
jeden tu rdousil lásku
Snad aby dal jí smrt co nejsladší
Toho mordu nikdo nevšiml si
piškot dál tlumil polohlasy a v nich
zvonily sladké lžičky
a hořkla mandle právě oloupaných lží
V tu hodinu
všechen pařížský krém v Praze zkysl
a myslím i ten v Paříži
A snad i celá Mléčná dráha
co v noci stéká po chrámových věžích a prstech milenců
co po trnu Eiffelovy věže kane na palačinku města
Toho mordu nikdo nevšiml si
jen ve vitríně tiše rozechvěla se želé
A nikdo neuviděl to moře,
uprostřed Prahy
na Národní třídě
v Café Louvre
hořké a přesolené moře
Jenom ty šedé oči,
o které zevnitř tříštily se vlny |