Když poupě kvete černě, chodím si zaplavat do inkoustu…

Snad hřích tě hřál a touha tvá

vždyť měls být tam kdesi v dáli v šeru

chtěls znát svůj stín a poupata

jak voní když se topí v černém poloměru…

A nedošel jsi ani napůl

na žádný kus té cesty která mizí pádí

možná že hřměl jsi pěstí o stůl

jenom to prosím nesváděj na to čemu se říká mládí…

Mlčím jen když se směju

občas se dávím svými a tvými výtkami

nedám si čaj když už se nezahřeju

ale počkám možná se ještě objevíš s těmi černými kytkami…

A možná ne

mě to nevadí

říkala jsem že půjdu

ale asi to za to nestojí

Počkám…