|
zatím dýchám jako rybka..
kyslík a živiny přijímám
jako svaté přijímání..
ale příjde můj čas a opustím
tento nádherný přístav ..
naučím se pláči,
abych se mohl nadechnout
a mohl mluvit a jíst..
abych mohl přijímat lásku..
bez které život není !
jsou zahradníci
ani neví
že vysázeli lásky květ
nemají zdání
nepotřebují nový svět
jenž prudce vyraší
a zpět jej loži nelze dát
plod v tobě zralý
bude slastně spát
však půda
která žít mu dává
chce polít vláhou
zavlažit
a polibků se nedostává
bez kterých šťasten
nelze být
naslouchá hlasům hlávka plavá
můžeš ji
slovem pohladit
| 
