dvakrát slibované jistoty cest se překřížily
a každá odtamtud vede jinam
do míst přeplněných tichem k prasknutí
kde nahá slova v samotě opět najdou šat
zejména tebou zvoňavělé tkaniny
v nichž utkané nás vězní v samotmách
hrdla se slovy – trychtýře -- víry
kdež si ve spirálách tichohlasů opakujem
lásko
kulháš klamaná půstem krvácíš
jen na tvé hodnotě nijak neubývá
naopak skepse znalý výsměch
odtékat nechává tu mou
suchými kanálky
a když se k ránu topím v bytě po okraj
bojím se dýchat na někdejší cenu
nezbývá než své sólo vyvětrat
rozptýlit onen smutčí prach
pak pozoruji oknoskopem tisíce herců suchých slz
jak zdarma v šedých vestách ředí smog
a celé dopoledne zas nedokážu najít práci
nejím – protože ani odpoledne
|