...Seděla na kraji lesa. Dívala se na červenou oblohu a zbývající kousíček slunce, které zapadalo...

...Teď je vidět už jen to slunce a slyšet jen ticho. Ticho, které ji obklopuje, sužuje, trápí. Nikdo jí nic neřekl, jen to ticho ji začíná žrát...

Seděla na kraji lesa a někdo ji ležel v klíně. Objímala ho, vískala ve vlasech. On nic, jen tak ležel, nehybně ležel v jejím klíně. Občas ho k sobě ještě víc přitiskla a s ním v náručí se mírně zakolíbala. On nic, jen tam tak ležel...

...Sledujete je z dálky a říkáte si- krásný zamilovaný pár, mají štěstí, že se potkali a prožívají tu nádhernou lásku, kterou nemusí každý poznat... Ocitnete se o kousek blíž, najednou stékají slečně slzičky po tváři. To krásné mezi nimi je jen minulost. On je toiž minulost s prostřelenou hrudí...