dolej mi úsvit
dvě básně budou v jedné
tvá z rození i poslední
noc na následky nedohlédne
ty na mne o všem pohlédni
dej na čas vale strachu
svým nepohnutým svalem
a vlasy z čela pod papachu --
ať svádějí mne touhou přetroufale
než světlo vysvětí zas prostředky
roklinou ros rozsteskne se
údolí s pečetí dík po sedmé
špinavých příkopů účel rozpitý
těká až zaplaví se naše orbity
po výslyš třetí tmy
dolej mi úsvit prosím
z obou zel probuzení
abych se vjemům nevzpouzel
a přivaž všechnu lítost
pod krk na uzel
šeptnu své múze na duze
žertem že pospolu už nemůžem
zúžit víc než je použito
když
z očí dopadnou sem uřícené samoty
sotva se méně prohne zem
když
ještě stoupnem ze svých oltářů
moc lásky spolu neodnesem
a budem každý os tou zen
sám v zrůžovělé obloze
očekáván svým nepohodlím --
důvěr dvě zachmuřené modly
jestli jsme d’osud neuhodli
víc nedohodnem – štěk koroze
a tíže přibívává nohu po noze
k neúniku z tich
pijem-li na vzdor známosti
|