33 minut před půlnocí - třetí den - poslední

Jana70: Ahoj, nečekala jsem že budeš na netu. Neruším?

XOndra: Ahoj.

Jana70: Po tvé smsce jsem měla pocit že je po všem. Je?

XOndra: Říkal ti Pavel jak jsme si včera vše vyříkali?

Jana70: U snídaně mlčel, jen mi řekl, že neví jestli mi může věřit. Taky jsem mu slíbila že to s tebou definitivně skončilo.

XOndra: Jak to že mi tedy píšeš?

Jana70: Viděla jsem tě online a nemohla odolat. Chtěla jsem vědět co včera v noci proběhlo? A taky jsem sama doma. Pavel je jako vždy na volejbale. Přijde k půlnoci.

XOndra: Myslel jsem, že jsi slíbila, že už si s mnou nebudeš psát. Ani smsky, ani maily, ani se vídat?

Jana70: Bylo to včera zlý?

XOndra: Hodně jsme si vyříkali. Pavla si zklamala, víš to vůbec?

Jana70: Za to můžeš ty? To tys mi psal ty krásné maily a sváděl mě smskami...

XOndra: Nezačalo to ale tehdy v té koupelně v Průhonicích? Nebylas to ty kdo mě zavolal do koupelny?

Jana70: Nezlob! To víš že vím jak to tehdy bylo. Ale to byl jen sex, to až tvoje smsky ve mě vyvolaly něco víc...

XOndra: Bylas Pavlovi ještě s někým něvěrná?

Jana70: Vždyť už jsme si o tom psali mail.

XOndra: Vím, ale já myslel jestli si uvažovala že Pavla opustíš... 

Jana70: Od té doby co se narodila Evička ne. Ti muži mi nic neříkali. Líbilo se mi jen to nebezpečí a vzrušení...

XOndra: A kdyby nebylo Evičky asi bys s Pavlem nebyla, viď?

Jana70: Víš, Pavel je hrozně hodný. Neuměla bych mu ublížit.

Jana70: Je obětavý, má mě rád...

XOndra: Hodný? Nezdá se ti slovo „hodný“ málo k tomu aby to byl důvod s takovým člověkem prožít celý život?

Jana70: Nechi se bavit takhle vážně. Mám toho za celý den dost. Pamatuješ na náš první sex po telefonu?

XOndra: Jak bych nepamatoval. Proč sis tehdy vzala Pavla a ne Roberta?

Jana70: Ty víš jak to tehdy bylo? Je hezký že si s bráchou tolik říkáte. My se sestrou o sobě nevíme skoro nic.

XOndra: A jak to tedy bylo s Robertem?

Jana70: Už je to dávno. Nechce se mi o tom mluvit.

Jana70: Je lepší, když vše zůstane jak má.

XOndra: Pavel si myslí, že Evička není jeho...

XOndra: Vůbec ti nevěří a mluvil i o genetickém testu...

Jana70: Tak to je průšvih. Nemůžeš mu to vymluvit? Vím že jsem se k tobě zachovala hnusně, ohrozila tvůj vztah s bráchou ale tohle by jsi pro mě udělat mohl. Prosím. Ty víš že umím být vděčná...

„Dáš si pivo?“

„Ty vole brácho, kam jsem to dal rozum? Jana si mě vzala jenom proto že jsem na ní zbyl!“

„Byla to blbost pustit tě s ní na net. Už toho radši nech.“

„Nemáš pocit, že mi to trochu dlužíš?“

„No jo, promiň.“

Jana70: Jsi tam? Jsi jedinej kdo mi teď může pomoct? Když se Pavel dozví že Evička není jeho bude to konec.

XOndra: Už jsem tu, jen sem si šel pro pivo.

„To tam nepiš...“

Jana70: Ty piješ pivo? Odkdy prosím tě. U nás si ho v životě nechtěl.

„Není ti to trapný jí takhle tahat za nos?“

„Já jí? Děláš si legraci. Tahá se s jinýma chlapama, Evička není moje, zkouší to na mýho bráchu a ty se ptáš jestli mi to není trapný“

„Nemusíme být ale přeci jako ona“

„Chci jen vědět jak na tom jsem. Mám Evu rád. Nechi ztratit i ji.“

Jana70: Co s tebou dnes je, spíš tam?

„Já na to nemám žaludek. Žes radši nešel na ten volejbal.“

XOndra: Jak můžeš žít s někým koho nemiluješ?

Jana70: Vždyť jsem říkala že je fajn.

„Ondro, ty vole, já věřil že mě miluje a ona řekne fajn. To je stejný jako kdyby řekla blbec co mě má rád...