|
| |
 |
Višeň
Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 15.9.2001 (08:25:43), v časopise 20.9.2001
|
|  |
VIŠEŇ
O víkendu jsem po letech vylozil na naši košatou, leč již velmi křehkou višeň, abych natrhal něco plodů pro potencionální tchýni. Soused zrovna stěhoval z 2. patra gauč za pomoci okna a duralového, vysouvacího žebříku v úctyhodné délce asi 4 metrů a hned hola, hola, počkej, hned ti ho půjčím... Nechal jsem tedy dál padat prach na naše dřevěné štafličky a hurá do koruny moderním žebříkem, multifunkčním... Po pravdě řečeno, měl jsem nahnáno, stabilita mizerná a bodré otcovi rady typu "nebóóój, to nemůže žuchnout, vylez ještě vejš..., přihni si tu větev..., já ti to ještě vysunu..." atd., mě nervovaly ještě víc! Jakmile fouknul větřík, žebřík zapřený snad jen o listí, se povážlivě zachvěl. Nicméně jsem bez újmy, leč po pro mě překvapivé lopotě, natrhal dva koše výborných višní (do rumu jako dělaných...), popadl je a odcházím za hlučného dotazu souseda, zdali si též může, když už tam je ten žebřík, natrhat koš. Jasně, že může! Škrábe se nahoru a jde na to dravěji, ohýbá větve a češe a češe, ale to už mizím za zatáčkou...
Asi za dvě hodiny volám domů: na opékání buřtů v rodinném kruhu dorazím později, až skončí rozkoukaný film, na což maminka v klidu opáčí: "..nemusíš spěchat, tatínek se ještě nevrátil z Kutné Hory, vezl souseda do nemocnice, spadl z višně!!! Musel jsem se smát, představa onoho supermultifunkčního, duralového žebříku, který "nemůže žuchnout" a na něm natahující se soused, navíc nesoucí jméno Krist, šinoucí se s rachotem i s žebříkem k zemi...
Spadl z višně... Měl jsem, jak vidno, šťastný den!
|
|
|
