Řeka duší

Nezastaví, stále spěchá,

do daleka uhání,

cizí kraje protne zlehka,

od pramene, poslání.

Za oknem ji vidíš plouti,

dálkám vstříc a bez obav,

temnou píseň o bolesti,

v dálce zpívá tiše splav.

Přes luka si libě šumí,

samo nebe - na pohled,

chladná však, až srdce bolí,

když v ní vkročíš - naposled.

V jejím nitru mnoho chladu,

v zimě ledem pokrytá,

nad životy drží vládu,

pláčem v slzy rozlitá.

Když jsi v koncích,rozhodneš se,

v náruč svou tě obejme,

Tvoji duši k mořím nese,

břímě tvé však nesejme.

Větrem zbělá, v bouři ztmavne

do slunce se usmívá,

Hrobem duší z lásky marné,

svá tajemství ukrývá…

    -Sheridan 2005-