Moře kreativity probouzejí moje myšlenky a splašeně pobíhají po vyprahlé poušti.

Jezera snových idealistů topící se ve vlastní naivitě, padaji k lagunovému dnu.

Řeky hloupých snů ubíjejí mou realitu

a mizí na růžových osidlech tupé magicky přitahující neznámé moci.

Potoky ostrých slz zaplavují moji duši,

kolmou k mému zvláštně nabytému srdci bez příčiny.

Prameny čirých myšlenek vytříděných do neposkvrněných škatulek,

hledají stejnou bezprostřednost spolčenou s upřímností v problikávajícím vesmíru.

Krůpěje dementních laskavostí zavalené mořskými kameny, prudí poetickou vypočítavost.

Kapky deště dopadají na ledovou nahou kůži, tiše si hovící na počátku složitého života.