Tam někde v nitru skály
vzpomínky se ukrývají
průduchem všednosti
jsou cestou marnosti
Vzpomínám
na tiché malebné údolí
kam chodila jsem do školy
na spolužáky
kamarády
a ty
co měly jsme rády
i na dravá ptáčata
co vypadla z hnízda
do bláta
a stále se topí
Také na jednu dívku
vzpomínám
štěstí ji krátkou cestu uchystalo
smutek zahalil ji tvář
a osud matky
strhl svatožář
Člověk by oči vyplakal
pelyněk
kvete stále dál
a život dál si běží
Jak ráda bych ji pohladila
tu dívku s blonďatou kšticí
myšlenka na ni nikdy
nevyčpěla
já chtěla bych ji říci
„snad jednou o všem povíme“
