Nad potemělou krajinou, půjdu cestou jedinou.

Nevzdálím se více, než dohoří svíce.

Velkou temnou roklinou ... jdu tou končinou.

Smečka psů v tom lese, už se na mě třese.

Sova vzlétla tiše, je to zvířat říše.

Při každém kroku, slyším ptačí sloku.

A dole pod mezí, stopa náhle mizí ...

Půjdu zas tou průrvou, psi se o mě porvou.

A najdenou z nenadání, lesa pán se nade mnou sklání.

Z křoviska přispěchala stará liška.

Den je ještě v nedohlednu, na chvíli si na mez sednu.

Štěkot psů divokých - tlukot srdcí mých.

Je mi teskno velmi, slyším líté šelmy.

Neviděl jsem laně, vidím samé saně.

Do rána - není záchrana.

U tůně, tam pod skálou, vidím osobu prastarou.

Sběhnu k ní, ta se mi však v holubici promění.

Tam nade mnou plachtí, nic ji nechytí.

Kapradí se rozestoupilo, slunce se z obzoru vyhouplo.

Nejsem už v té tísni, vše se jasní.

A tam dole u jezera, tam ses mlhou přioděla.

Setkání tak krásné - máme cíle jasné ...