První zmetek

„Člověk jako takový není nic pravého.Je to napodobenina něčeho a to velice špatná.“

                                                                                                      ( P.D. Ouspensky)

     Rozhlížel se po okolí a kochal se plody své práce. Bylo tu všechno – v potocích zurčela křišťálově čistá voda, bory šuměly a na kýčovitě zelených kopcích se pásla zvěř. Svět byl prostě téměř dokonalý. Ano, téměř něco tady přesto chybělo. A on na to stále nemohl přijít. Nějaká síla, která by to celé hlídala a usměrňovala. Jeho zástupce. Byl už ale příliš unavený, než aby se pouštěl do dalšího stvoření. Začal tedy vybírat z již hotových druhů.

    „Což takhle lev? Je tak vznešený, hotový král zvířat.“

    „ I ne,“ radili mu cherubíni, „ten se na to nehodí. Jen se na něj podívej, celý den leží pod stromem a jeho lvice mu nosí jídlo.Je moc líný.“

    „Tak co velryba. Je přece největší ze všech tvorů.“

    „ Ta také ne,“ volali zas andělé, „její království je v moři, na zem nedosáhne.“

    „ Už to mám!“ ,zvolal. „ Bude to orel. Vznáší se nad zemí a dohlédne na všechny.“

    „ To není dobrá volba“, protestovali serafové, „ orel sice vypadá ve vzduchu velkolepě, ale jak dosedne na zem svou sílu ztrácí. Neměl by autoritu.“

    V tu chvíli mu došla trpělivost a obořil se na své anděly: „ Jak se opovažujete pochybovat o božském úmyslu! A vůbec, co tady okouníte.Běžte si po své práci, hleďte si svého!“

    Jak tak křičel a rozhazoval rukama vypadl mu ze záhybů pláště svitek. Byl starý a křehký, vždyť také pocházel ze samého počátku Vesmíru. Už úplně zapomněl, že ho má  a co na něm je a tak ho ze zvědavosti rozbalil.

    Při pohledu na kresbu, která na něm byla, se celý rozzářil: „To je přesně to co hledám!“ Na starobylém pergamentu byla kresba podivného tvora. Na první pohled se zdál směšný, ale když jste se podívali důkladněji, uviděli jste, že se v něm snoubí síla a rozum. Byla to dokonalá bytost. Nad plánem stvoření byl nápis v podivné řeči: „ homo sapiens“

 „ To je ten, kdo bude mým nástupcem na Zemi“, radoval se, „ hned zítra se pustím do práce.“

A tak nastal šestý den

    Ještě za tmy se nadšeně pustil do práce. Začal hlavou. Ovšem v té tmě se přehlédl a místo velkých uší, které dokonale zachycovaly každý zvuk, udělal svému „homovi“ uši malé a nedokonalé. „ No co,“ řekl si, „na sluchu tolik nezáleží, hlavně, že ostatní smysly budou skvělé.“

    Jenže šero úsvitu spolu se špatným zrakem dělá své. Místo pěkného nosu, bezchybného identifikátoru pachů, připevnil na tvora nosík malý, takřka k nepotřebě. Zase nad tím mávl rukou: „Má přece ještě tři smysly, ty stačí.“

   Ale to už se blížilo poledne a byl čas na odpočinek. Natáhl se ve stínu lípy a za chvíli spokojeně spal.

   Za chvíli se k jeho pracovišti přihnali dva malí, rozdovádění cherubínci. Rozpustile se smáli a kopali si jablkem ze stromu Poznání, když tu je zaujaly plány, které si zde odložil. Mladým andílkům nepřipadalo nic zábavnější, než přimalovat do svitku pár detailů. Tu něco umazali, tu přidali a ani jednoho nenapadlo, že si zahrávají s osudem celé Země.

   Když se probudil, slunce už se sklánělo k obzoru. Zděsil se, že tolik zaspal a že své dílo nestihne dokončit včas. Rychle se pustil do práce a ve spěchu si nevšiml, že plány jsou poněkud pozměněny. Dvě ruce se přesunuly na místo nohou a tak, na místo dvou silných končetin, na kterých by byl „homo“ rychlejší než gepard, bude chodit po nepraktických pahýlech. Ve vzorečku na výrobu kostí přibylo jedno ζ , takže už nikdy nebudou tak pevné a pružné zároveň ( „ objednejte si naši dokonalou nemrznoucí kostní směs-doživotní záruka. Dodává firma Ďábel & syn“ ). A hlavně, mozek se zmenšil nejméně o polovinu, takže tvor nebude moct vítězit ani rozumem.

    Na slavnostní odhalení se přišel podívat snad celý Ráj. Se zatajeným dechem čekali, až sejme z člověka ( tak si ho andělé přejmenovali-homo sapiens se jim zdálo moc dlouhé) pokrývku a vdechne mu život. Konečně. Zástup andělů zašuměl: „ Cože? To má být ten dokonalý tvor? Podívejte na ty nohy! Jak bude chodit? Takhle vypadá ten božský záměr? Vždyť je to ZMETEK!“

    Teprve teď si všiml, že se někde stala chyba. Že by si vzal špatné plány? Nebo špatně vypočítal kongratukapitulační konstantu? Každopádně si musel zachovat důstojnost. „Drazí andělé, mýlíte se.To je to, co jsem chtěl. Tohle je ten, kdo bude vládnout na Zemi. Žij na Zemi a panuj nad ní.“

    A tak vznikl člověk. Tvor nedokonalý, ale předurčený k vládě. Bůh si zachoval svou důstojnost a mohl odpočívat. V ráji zavládla, alespoň na čas, pohoda. Jen v zapomenutém koutě zahrady se chichotali dva cherubíni.