Tlumené světlo

Jen tlumené světlo omývá tvé ladné křivky,
jenž vlní se a vzývají mé touhy.
Tvé tělo předčí krásu zlaté rybky,
její zář pohasla v ten okamžik pouhý.

Jsi bohyně mých snů
Jsi královna mých tužeb
Jsi prozáření všedních dnů
Jsi vyslyšení mých proseb

Když oči tvé si najdou cíl v těch mých,
pak smysl nemá ptát se myšlenek v dáli ztracených,
zdali čas, kterým proplouvat s tebou smím,
bych zastavit mohl, by přestal být tak svobodný.

Každý tvůj polibek, který na mé kůži spočine,
mě hladí, však i pálí zároveň.
To snad ti ďábel žhavé rty vždy poskytne,
aby uvrhl mou duši v bídnou úroveň.

Však andělsky jemné dotyky tvé,
mě stále na prahu ráje drží.
Jak v krásném žaláři je mé tělo držené,
bez vazeb okovů a síly mříží.

Však nebylo snad nikdy šťastnějšího vězně.
Já sám vrhl se v tvé křehké zajetí.
Již nechci zůstat bez tvé vlídné přízně
Jak věrný sluha čekám od své paní přijetí.