Pražské Národní muzeum poskytlo až do konce března prostor médiím. A to všem, která se u nás dosud objevila - tisku, rozhlasu, televizi i Internetu. Na rozsáhlé ploše seznamuje výstava Zlatý čas médií, koncipovaná převážně vyučujícími z Fakulty sociálních věd UK, s vývojem hromadných sdělovacích prostředků na našem území. Jeden ze sálů je věnován též  reflexi médií v literatuře (včetně půvabné ódy Jiřího Karáska ze Lvovic na rozhlas) a filmu. Hlavní část expozice seznamuje zevrubně s dějinami tisku na českém území od 17.století, hovoří o důležitých jménech a listech historie, přičemž se nevyhýbá ani bulvárním listům první republiky či pozdějšímu komunistickému tisku. S nástupem rozhlasu v roce 1923 přicházejí ke slovu také dávné zvukové záznamy - návštěvník si tak může na vlastní uši poslechnout například prvorepublikového komentátora Josefa Laufra či skeče Jiřího Voskovce s Janem Werichem. Podobně se o třicet let později u zahájení televizního vysílání můžeme podívat na vůbec první natočený Večerníček. Expozice nás dovede až do nástupu komerčního vysílání v 90.letech.

Ostatní místnosti pak vybízejí samotného diváka ke spoluúčasti při tvorbě médií. Každý si tu může například na vlastní kůži vyzkoušet, jak mu to sluší v moderátorském křesle České televize, nebo jakým prostředím mu obrazovka umožní pomocí zadního obrazu putovat.Uvidíme také názorně, jak se mohou zásluhou digitalizace falšovat fotografie. Doby, kdy byl obrazový záznam chápán jako neměnný fakt, už zkrátka dávno pominuly...Ne tak média, jejichž vliv je ve společnosti, jak výstava ukazuje, stále výraznější.