On:    Paví princezna se prochází zahradou...

Ona:  Piš dál, fantazii se meze nekladou.

On:    Jednou jsem ti něco dal,

          víš,

          tenkrát, když jsem se bál říct Ti do očí,

          co cítím, co chci...

          Tenkrát, když jsem o Tebe hodně stál.

Ona:  Bylo to dávno.

On:    Říkala´s ... už aní nevím,

          snad jen -

Ona:  Hloupost!

On:    Byli jsme spolu, žili si krásně.

          A pak -

Ona:  Tak dost!

On:    - pak začal jsem psát Ti básně.

Ona:  V rozverných hlavičkách sedmi trpaslíků

          zrodil se skvělý plán...

On:    Psal jsem Ti slova něžná jak sen,

          jemný dotyk dlaní, prsů a pak -

          - zůstal jsem sám.

Ona:  Když svítila světluška

          a broučci potají...

          ... poslouchej, slyšíš?

          Spolu si šeptají.

On:   A konec snů v mlhavých ránech

         naplněných touhou po polibcích.

         Jenom pár dnů...

         Loučení a zlost.

         A toulky po nocích, pláč a sliby...

         Byla´s jen host!

         Už žádné kdyby...