a spatřil ticho... překrásné ticho... to si on myslel... ne... nebylo to ticho... byly to jemné zvuky... které zněly jako pláč... a nářek... však on si neuvědomil... že JI uviděl naposled... a že její oči... se už nikdy neotevřou... ONA však nezemřela... to si jen ostatní mysleli... ale když jeden řekne zemřel... druhý uvěří....... poslouchal dál melodii klavíru... která tížila srdce... a ono si přálo... přestaň... ne už nemluv... ty nikdy nevěř... a nepohřbívej svoji touhu... naději a lásku... protože potom... už není co na světě objevit...