Na poslední stránku duše
je třeba napsat, možná jen říct
či šeptem... pár slov na rozloučení
sbohem, nashle a snad nabudúce.
Vůně lenošivá
a zmatená
jako pruhy tygříka, taky zelená myš
s dudlíkem pod čumáčkem,
svíčka s vůni vanilky či jasmínu.
Znám všechny ty pokooje,
věci s sebou vozím,
po letech,
pokaždé
na jiném místě
loučíme se na poslední stránce duše
v Brně, s každodenní hóknou,
se čvachtavým prýglem
a šalinkartou, co se jí skrytí revizoři snaží znát.
Rande na Čáře pod hodinami
či na Mendláku, Šilingráku, Zelňáku
pro svítivá světýlka na náměstích
a neónové nápisy hotelů při pohledu ze Špilasu.
Ruku v ruce jdou si
lesem, temnem, uličkami
pokleslí v ramenou,
zešedlí stářím,
zemdlelí steskem,
unavení štěstím, zavraždění omylem
na rohu pod lampou,
co s oblibou si u ní sedá
pes.
|