|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Často ji oslovuji.
Často, většinou ve chvílích nejtěžších, ve chvílích, kdy se začnu utápět v úvahách a otázkách. Je krutá, nedá se ničím ošidit. Nijak zničit, smazat, zašlapat. Vždy je ukrytá těsně pod hladinou a čeká na vhodnou chvíli.
Oslovuji ji.
Jejím jménem.
Jménem, které jí vymysleli lidé. Občas zjistím, že mi to pomohlo. Ano, přiznala jsem se k ní a postavila se k ní čelem. Takhle nemůže zaútočit zezadu. Dívám se na ni a ptám se: Proč? Proč tak dlouho? Proč tolik? Proč vůbec?
Neodpoví.
Hledí na mě svýma vykulenýma očima. Brouká si. Kýve se ze strany na stranu. Ano, je bláznivá. Vždycky ji nenáviděli, stranili se jí, báli se jí.
Zbláznila se z toho.
Z té samoty, beznaděje, nepřátelství. Měli bychom ji chápat. Je jako my. Má svůj strach… své nálady… vnitřní palčivé otázky… samu sebe…
Nechápe svět v jeho krutosti a beznaději. Je jen pár lidí, kteří ji neodmítají, nezatracují ji, dovedou s ní být. Návidět ji. Vědět, že i ona má na tomto světě své místo. A velké poslání. Lidé to nedokážou připustit. Očišťuje od zla, láme hranice mezi lidmi, zabíjí lhostejnost, probouzí soucit a pochopení. Ukazuje cestu, umožňuje poznání. Je průvodkyní na každé cestě. Jen díky ní můžeme dojít ke svému cíli. Jen díky ní můžeme poznat to, co nám dosud bylo skryto, zachytit a pochopit to, co nám dosud unikalo. Jen díky ní a s ní můžeme milovat a žít. Jen díky ní můžeme najít Boha, svou cestu, svůj úkol, své poslání. Můžeme pochopit koloběh života a smrti, princip lidské existence.
Díky ní pochopíme možná jednou i sami sebe.
Je se mnou. Pořád. Nenechá mě spát, nenechá mě upadnout do apatie. Nutí mě hledat, klást otázky, nacházet a dostávat odpovědi. Znejišťuje mě, bodá přímo do srdce, probouzí v něm všechnu špínu, krutost, vzpomínky. Dělá kruté rány, ale ví, že ty rány se zacelí. Vlastně ji nemůžu nenávidět. Je mou životní družkou, průvodcem, guruem. Ctí zákony džungle. Jen silní přežívají, jenže ona pomáhá i těm slabým. Těm, kteří jí rezignovali, ztratili (na čas) schopnost milovat, schopnost víry a naděje. Upadli do spánku. Ona jim pomáhá tím, že přichází znovu a probouzí spáče. Je krutá a málokdo dokáže ocenit a pochopit její snahu. Proto je sama, trpí, naříká.
Ale jakmile ji pochopíme, přijmeme, ještě chvíli pobude a pak se láskyplně rozloučí (na čas) a zanechá své poselství.
Bláznivá.
Krutá.
A něžná.
Bolest…
|
|
|