|
Padlí andělé
Držela za ruku malého anděla
Neprosil, ani nesténal
v křiku jejích slz
...
A dámy v šarlatovém mámení
štědrými úsměvy
kreslí
na zpocená okna
pokřivené výzvy
Prosbami potřísněný stůl
Z němých bankovek
slepuje umrtvené sny
Závist neónů
v uslintaných touhách
hodinového hotelu
bolestí zprohýbala nahé tělo
Svírala rozkoší
malého anděla
nevinně zasténal
až ticho zapraskalo pod nohama
Vlny lhostejným výsměchem
rozpíjí po kapkách
život z jejích očí
"... vždyť neuměla plavat ...
... a stejně to byla děvka."
...
Jen dámy v oplzlém mámení
zoufalými úsměvy
křičí
přes pokřivená okna
své dávno pohaslé výzvy
|
|
|