"Je to kalkul. Sprostý kalkul!" zařval černoch s velkým břichem a nakopl německého ovčáka, který vedle něj stál. Ten zakňučel a zmizel pod stolem."To musíte kopat do toho zvířete?" pronesl odhodlaně starý Číňan, který stál do této chvíle nehnutě  v rohu místnosti. Černoch se na něj nenávistně podíval a zahřímal "jestli ještě pípneš žluťásku, tak se podívám, jestli jseš žlutej i zevnitř". Číňan naprázdno polkl a sklopil pohled k zemi. Černoch mu přestal věnovat pozornost.

Z amplionu nad oprýskanými dveřmi se ozval ženský hlas"další prosím". "Děvka" sykl černoch a odplivl si na zem. Poté zamířil směrem k východu ze skladiště. Jerry se zhluboka nadechl, v kapse zmáčkl zmuchlaný kapesník a vešel oprýskanými dveřmi do další místnosti. Za dveřmi ho čekalo pološero. "Posaďte se" přikázal mu ženský hlas. Poslechl a posadil se do křesla uprostřed místnosti. Najednou ho oslepilo prudké světlo. Chtěl si chránit zrak rukou, ale nemohl se pohnout. Uvědomil si, že má připoutané ruce k opěradlům křesla . Začal se vzpouzet."Uklidněte se pane Kamiňský" vybídl ho opět ženský hlas. "Naše bezpečnostní opatření později pochopíte." Jerry se snažil zaostřit na obrys postavy, který se před ním objevil. Nepodařilo se mu to."Vítám Vás a děkuji, že jste se rozhodl zúčastnit našeho projektu. Teď provedeme malý testík a uvidíme, zda-li si Vás vybereme" pronesla postava před Jerrym. Pak už jen  vnímal sílící bušení ve spáncích a upadl do bezvědomí. Zdálo se mu, jak jej nějaký stroj trhá na tisíc kousků a potom opět skládá. Byla to nepopsatelná bolest a Jerry byl rád, že se ze sna probudil. Ležel na velké posteli. Vstal a prošel se po místnosti. Byl to nemocniční pokoj, alespoň si to myslel. Něco však na tom pokoji bylo divné. Ale nemohl přijít na to, co to je. Zatočila se mu hlava a proto si opět lehl a usnul. Tentokrát beze sne. Probudily ho čísi tiché kroky. Otevřel oči a před sebou spatřil krásnou, mladou ženu. "Ale já vás odněkud znám" řekl rozespale. Žena k němu přistoupila a políbila jej na ústa. Jerry ucítil zvláštní chlad a zároveň zamrazení kdesi vzadu, v mozku. To zamrazení jej už mnohokrát varovalo, že  něco není v pořádku. Přesto nemohl ovládnou nastálé vzrušení. Ta žena ho opět začala líbat. Cítil, jak se  někam propadá.

      Probudilo ho  cvakání. Otevřel oči a zjistil, že leží ve vlhkém tunelu. Všude kolem něj bylo parní potrubí a ten zvuk  byly rázy páry. Jerrymu třeštila hlava. Snažil se postavit, ale podlamovala se mu kolena. S velkým úsilím se nakonec postavil. Tunel osvětlovala žárovka zavěšená u stropu. Uvědomil si, že tunel je z obou stran zazděný. "Co se to děje, co se to proboha děje?" zařval. Došlo mu, co mu bylo divné na nemocničním pokoji. Ani tam nebyly dveře a okna. Vše musí mít řešení, pomyslel si. A to řešení bude někde v mém mozku. Přivřel oči a začal přemýšlet. Ten nemocniční pokoj, ze kterého nebylo úniku. Uzavřený tunel. Ta žena, co jej líbala. Ano. Byla to učitelka v mateřské škole, kterou jako dítě nenáviděl. Ano,  zhmotňují  se mu děsy."Musím myslet, myslet na něco normálního".  Posadil se zády k jedné ze stěn a intenzivně se snažil soustředit myšlenky na tu místnost, kde byl připoután do křesla a  opět usnul. Probudil ho  ten příjemný ženský hlas. "Blahopřeji Vám pane Kamiňský. Uspěl jste v našem testu a od pondělí můžete nastoupit jako pomocný programátor naší firmy." Otevřel oči a zjistil, že je v místnosti, kde si poprvé sedl do křesla."Někteří před Vámi prodělali i sto cyklů a přesto jsme je museli probudit. Máte obdivuhodně analytické myšlení a myslím, že to u nás dotáhnete daleko"pokračovala žena. Jerry si vzpomněl na černocha s velkým břichem. Zmateně vstal. V místnosti se rozsvítilo světlo a teprve teď si  povšiml stolu, u kterého seděli tři starší muži. Před stolem stála mladá žena se sluchátky a mikrofonem. Muži začali tleskat a žena se na Jerryho přihlouple smála. Na pokyn jednoho z mužů přistoupil ke stolu a přijal jeho nabízenou ruku. Vzal si pero a podepsal jakýsi papír. Neměl sílu ho číst."Tak v pondělí v osm pane Kamiňský" uslyšel ještě, když procházel  oprýskanými dveřmi. Vyšel z místnosti a zpod stolu k němu s vrtěním ocasu přiběhl německý ovčák. Jemně jej pohladil a pokynul na starého Číňana, který byl stále v místnosti. Ten se jen s pochopením usmál a začal zametat podlahu.