V dávných dobách vládl v Čechách rod krutých a nemilosrdných panovníků, kteří měli ve svém erbu dvě červené lilie spojené dlouhým kamenným mostem.Mezi lidem se vyprávělo,že zakladatelem tohoto rodu byl obyčejný zahradník,který se stal šlechticem.

   Chotiš, se ten muž jmenoval, byl zahradníkem samotného císaře a staral se o jeho nádherný záhon lilií,který přijížděli obdivovat mnozí králové a rytíři.Císař byl na Chotiše hrdý a zavolal ho k sobě:,,Milý Chotiši,jsem s tvou prací velmi spokojen,když ještě jeden rok a den mi budeš věrně sloužiti věnuji tobě střední část Čech, která panstvím tvým se stane.“Chotiš se zaradoval:,,Můj pane, takové cti si nezasloužím, přesto však věz, že v takové štěstí jsem ani v to nejhezčím snu nedoufal.“ Hluboce se císaři uklonil a pospíchal ke svému záhonu.

   O císařovu rozhodnutí se dozvěděl i Nyrzan-zdejší sadař,který Chotišovi záviděl jeho um i oblíbenost u jejich vládce.Nyrzan, se proto rozhodl připravit na Chotiše lest,aby pošpinil jeho pověst u císaře.

  Druhého dne si Nyrzan přehodil přes hlavu kápy,do ruky si vzal hůl  a šel k Chotišovu domku.Zaklepal na jeho dveře:,,Je tam někdo?“Chotiš ho mile uvítal na svém prahu:,,Jen pojď dál stařečku.Co bys potřeboval?“ Nyrzan mu chraplavým hlasem odpověděl:,,Pověst o tvé šlechetnosti se šíří rychle krajem, a proto jsem tě přišel požádat o pomoc.Jsem velmi nemocen a na světě existuje jen jediný lék-dvě červené lilie z císařovi zahrady.Chotiš ani na okamžik nezaváhal:,,Hned ti je přinesu dědečku jen tu na mne chvilku počkej.“

   Jakmile se za Chotišem zavřely dveře,vyskočil Nyrzan oknem a běžel žalovat císaři:,,Můj císaři!“volal Nyrzan již v předsálí,,Zahradník Chotiš krade tvé lilie,aby je prodal do cizích zemí.Můj císaři!“když císař spatřil na vlastní oči, že vše, co mu Nyrzan řekl je pravda obořil se na Chotiše:,,Věřil jsem ti…a ty…ty prodáváš můj majetek,abys sám zbohatl?“Chotiš se chtěl obhájit, ale císař ho nenechal:,,Chtěl si panství?Nuže dobrá daruji ti ostrov ,ostrov z něhož se ještě nikdy nikdo navrátil a místo, kam posíláme zrádce jako jsi ty“

   Tři dny a tři noci plul Chotiš na císařské lodi ke svému novému domovu.Za úsvitu dne čtvrtého vylodili Chtiše na ostrově,který skrýval jen poušť,nekonečný písek a ani trochu zeleně či života, ten zlatý koberec byl protkán pouze smrtí.V této srašné chvíli požádal Chotiš o pomoc ďábla,,Vím co tě trápí člověče, znám tvůj příběh“řeklo čertisko hned po svém příchodu,,a pomohu ti.Postavím most po němž se odtud dostaneš.Jediné co za to žádám je, že u kolébky tvého prvního potomka budu místo sudiček já sám.“ Chotiš si neuvědomil jaké následky by mohlo mít jeho počínání, a proto souhlasil.

   Po kamenném mostě se Chotiš dostal až do císařova paláce, kde ho uvítali jako starého dobrého přítele:,,Všechno vím.“ pravil císař po Chotišově příchodu ,,Nyrzan, byl ten stařeček, co po tobě žádal ty květy. Neunesl svou vinu a přiznal se mi .Tobě se teď z celého srdce omlouvám za svou pošetilost.Slíbené panství je samozřejmě po právu tvé.“

   Co, že to dal čerchmant prvnímu Chotišovu potomku do vínku?Krutost a touhu po moci. Zahradník nakonec získal ztracenou čest i panství v Čechách, ale za strašnou cenu-všichni jeho nástupci byli krutí chamtiví a nespravedliví.

   Poučení?Zlo, plodí zase jen zlo a kdo jednou požádá o pomoc černého pána s krutostí se potáže.