I   Cokoliv se tehdy vezlo                    vzduchem Cokoliv se smálo v duchu                 příliš nahlas Že vše se ušima vykoktalo Že oči lhaly pohledem                 který nelhal…   A barvy … Barvy stromů v parku pučí ráno mokro po dešti se rozlévá  do astra sinusoidy postav krájí kostky chodníků a bodají podpatky                 v kůži dlažby   Cokoliv - A kdokoliv se smál ulicí vyslovujíc ve smíchu vany s kýči                                               faleš očí   a každý se dnes vykoupe                                    před nocí a mívá sny…   A gesta všech gest                     jsem rozpoznal Že jsem byl zklamán z člověka… Každý diamant v pohybu jejich těl se špinil a šedivěl… A TO bylo nepříjemně dnešní                                                  a je…   Vstoupil do tramvaje dveřmi Já však pohledem ale Smutným který zívá ve mně hněv… jako křišťál zabodaný v srdci měsíce   II   A náměsíční gotika                    stála mimo vše Jen jako dekorace v propasti ---   Uvnitř bylo jinotajně Jakoby zdi odporovaly okolí a bily svá těžiště   Cokoliv zde stálo…mělo ještě daleko                                ke všemu vzdálenému kosmickému městu                               které lemovalo kraje svými šedinami těžkosti   Och, nebo proč?  To znělo tak podivně… Akrobatická hlukomalba mládne pro určitá srdce                  jakoby za dne   žena je někde automatická --- a mluvila na mě jedním tónem hodin Tikalo v ní elektrické šero Hledal jsem zde lidství Marně…   však… Kdekoliv a jakkoliv jste přebili krásu!   Tak si umístím               větrný les v pozadí bloku šedé   A na trávě se již oralo, dokud… se nestrhávaly stěny s reliéfy   chtěl bych… navštěvovat rány deštěm v parní ulici Jako malý okřídlenec v polní… Jako neuznávaný tvor, nemoderní Pošpiněný starou zálibou   Protože dnes… A zítra A mezi tím se žije   A nežilo se tak vždy --- Jako pocit mezi slony V jejich očích Niagara bodců Ale smích …   III   Ach toto velkoměsto -   Pergamen silnice je protlačený koly Kolemjdoucí koleje již léta stejně řežou linie směru tam a zřejmě     zpět nesténaly ---   Vidím-li ve výloze uzené hlavy … Nabízí stařeně kus mrtvoly A ona se směje, tají dech … “dejte mi … vše!“ Jsem lovkyně!   Neodusno brzdí plaménkové pohyby míst a prostorů pro odevzdání kostí Náročnosti vyčerpanosti   Oči píší pravdu o okolí Ale lžou-li, budou „in“ Jsou skryté v čemsi z kopretin které pomyšlením vraždí   IV   Není tu nic současného do srdcí co by uhodilo svým „ach“ A není tu ani zdravý prach Není tu tajné rouno…   Není co skrýt Vrásky neexistují A velkolepé jaro, trvá hodinu na rozmyšlení   Všiml jsem si pozoruhodného davu s igelitem v dlani, šustící ulicí                               večeřící soumraky Všiml jsem si „krasojízdy“                               mladých srdcí   Všiml jsem si … nepraktické atmosféry Bez citového pole neúnosné krásy Popíjel jsem vůli po klidu Sňal jsem to klidné a pokřikl jsem  v duchu „Jdi od nich, je to nezdravé!“   A vezmi si velké štíty, neboť Neboť a možná pro to, že jsi takový budeš muset být zničen těmi, od kterých si jiný   V   Svítí lampy šedivé bloky                 připomínají vesmír Vesmírný interiér, fascinující a odpudivý přesně bez něhy   Jak je znát na povrchu hvězdy tak blízko oken že se příští noc dá očekávat náraz měsíce do poledne   och, manželé dolují, dolují možnosti spolu pře žít v okně hřmí skleničky   V bráně vratké tramvaje putuje poklid  při svíci zářivek A nářek zatáčky dojímá, protože je odporné zde vnímat Lépe si představovat místo lamp javory   Oválné tváře středisek potřené deštěm lesknoucí se cokoliv a komukoliv z očí ten nedostatek slunce… Pesimismus příliš pravdivý! A proto slunce bude „in“… A vždy tomu tak bylo ...?   VI   Položil jsem šálek s čajem na hrob máje Dračí studnu mrtvým aby prozradili bezbolestný únik z moci doby Z moci doby, která mnoho dá a bere stejně tak… jako…   inkvizice nákupního střediska kde se stéká mechanická žena u kasy s robotickou mašinérií vůle vršit   nebo zaseknout ke kýči který z nás vytahá kvalitní vrstvy A ohlodá nás… Nás NE! --- v kreaturu nízkosti a hasne k lidem … havranům bludné pouti atrap géniů   VII   Z oken tramvaje jsem listoval hlavu      každého Jedna, druhá potěžkat, vrátit Ta druhá se mi hnusí A její oči         byly nemně silné Jedna, druhá, zase faleš A gre si vi ta - Jedna…plachá roztěkanost Druhá zlost…třetí, čtvrtá Pátá…příliš lsti Ale až do sta …   A mohl bych pokračovat… Ale konečná stanice nutila k výstupu kostí které již soustrastí nedýchají Jen se plazí             ke své knize BOLEST   Kde žádná hlava neujde lisování Herbáři stromu Lid   VIII   Cokoliv se tehdy vezlo                    vzduchem Cokoliv se smálo v duchu                 příliš nahlas Že vše se ušima vykoktalo Že oči lhaly pohledem                 který nelhal…     Kdekoliv a jakkoliv jste přebili krásu!     Doma je motýl ve vitríně mrtev Vypreparováno vše živé Jste-li lidští… a kde?