|
křik na pouta – sám bolehlav
křik přes okraj na stín života
prostochlad nevlídné tabletky aspirin
škrcené placebo odvahy pro svědky
zas ke mně pokoutní cizota
dolehla
tuším pod lisem – úsměv nezvednu
balvan prokletý psycholog
peklo kotle ty
ubývá střídmě v osamělý smog
prach zobrazení rozutíkává se smyslu čísel
v pravděpodobném prostřednu
neviditelna
i zázrak chystá svá zjevení
smělému světu napospas ---
podloudná loutna nestoudná
svou harmonií smýká čas od soudna
a polechtává cos prozíravého v křemeni
pravda svým stínem odlehlá
v čele svých vnad
mým soudcům našeptává
už příliš svato záříš – ať neuhoří hlava…
smíš vůbec bohoroucnost riskovat?
oběti trapná – laická – neoltáří…
zlá minulost je neumodlitelná ---
a jenom teď si můžeš věřit – v bezvládnu
až na budoucnost sáhnout ---
též ironicky levitovat průvanem nebe ode dveří
pak rány obvazovat brázdám za rozjařenými žoldnéři
jak lecjaký verš umí mlčet
já snad své ticho nikdy nezvládnu
| 
