přiběhnul chlápek a řval
na celý kolo zjevný smysluplnosti
sračky ! sračky ! sračky !
šel jsem se podívat
no a opravdu to bylo všude
jen pár mihotavejch bodů kdesi nahoře
dokazovalo prověřenou pravdu,
že na dokonalost prožitku se nedá moc spoléhat
jen se divím náchylnosti
těmhle iluzím vždycky podlehnout,
když přilítne chlápek, křičí svoje
smysluplnosti
hvězdy ! hvězdy ! hvězdy !
tak jsem se šel podívat
no a bylo to všude
po kotníky, po kolena
i ten chlápek vlídně pokyvoval a nekřičel
nic
a mě bylo jasný
že děti hvězd jsme všichni