Bezpečí posmívá se

                                                kaňky omylů tiše pláčou

                                                nad ztuhlostí mladé mysli

                                                a já věřím v sladkou krev 

                                                v sedmidenní zázrak

                                                v poklidnou hladinu duše

                                                co rozezní zapomenuté zvony

                                                Nad sýpkou vyprahlého já

                                                vzdychat je slepou uličkou

                                                Malovat pahýlem černé stíny

                                                pojídat líhnoucí se chmury

                                                jako bezedná studna smutku –

                                                zastavit tato běsnění slepé výhně

                                                a vykoupat se v mořích nadějí

                                                V písku jsou stopy –

                                                vedou v rozedněnou zemi…