Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Bára
Autor: sympathique (Občasný) - publikováno 16.5.2006 (21:15:05)
     - Koukej, koukej, už letí! –
     Bára byla celá šťastná, že náš drak konečně vzlétl vzhůru. Koukal jsem na její rozzářenou tvář. Koukal jsem, jako bych ji neviděl milionkrát předtím. Asi ucítila, že ji pozoruju a tak svou pozornost na chvíli přesunula na mě. Krásně se usmála. Vzápětí koukla k nebi na draka a mně nezbylo než uznat, že lítá skvěle.
     Až nás drak přestal bavit, přemýšleli jsme co dál. Domů se nám nechtělo.
     - Šel bych na letiště. Bude krásný výhled na město. – navrhl jsem
     - Já nevím, chodíme tam pořád.. Co třeba na hřbitov? –
     Poslední dobou mi přišlo, že už ji naše kamarádství nudí. Pořád byla hrozně milá a zábavná, ale často jsem ji nachytal duchem úplně jinde. Na hřbitov se mi nechtělo.. Ale nechtěl jsem ji ztratit. Co kdyby si našla nového společníka, který bude zajímavější a bude s ní chodit na hřbitov třeba dvakrát denně?
     - Jo jo. Hřbitov je dobrý nápad. Pojď! –
     Spokojeně se usmála. Udělal bych pro ten kousek úsměvu cokoli.


     Chodili jsme ven skoro každý den.
     Já bych s ní byl pořád, ale čekaly nás zkoušky na gymnázium a Bára se potřebovala učit. Naše základka jí byla malá. Já tam šel kvůli ní. Neuměl jsem si představit, že by jeden zkoušky udělal a druhý zůstal ve staré třídě. Trochu jsem se bál.


     Šli jsme z kina, z nějakého kresleného filmu. Byl dobrý, ale já se neumím soustředit na víc věcí zaráz a Bára má hrozně zajímavý profil. Museli jsme už domů, bylo pozdě, ale chtěli jsme jít pěšky.
     Šli jsme kolem parku, hudební školy, restaurace. Míjeli jsme neznámé tváře.
     - Říkala jsem ti někdy, jak to bylo s mým dědou a mou babičkou? – začala Bára.
     - Myslím, že ne. Jak to bylo? – zeptal jsem se. Ne že by mě tak zajímali její prarodiče, ale měla moc příjemný hlas. Takový, kterým zní i kruté věci mile, který vás přitahuje.
     - Můj děda s babičkou se znali úplně odmala, bydleli v jedné ulici, chodili spolu pouštět lodičky na potok a toulat se. –
     Jako my, napadlo mě.
     - Něco jako my. – řekla a hned mluvila dál, pomalu ale zároveň rychle, jakoby se nemohla rozhodnout, jestli to chce mít už za sebou – Když byli o něco starší než my, babička se do dědy zamilovala. Ale nikdy nenašla odvahu mu to říct a to byla asi velká chyba, protože dědeček odešel na studia do města a už se tak často nevídali. Ve městě se seznámil s jednou dívkou a až dostudoval, vzali se. Babička to tenkrát těžce nesla, ale děda nic nevěděl. Když jeho žena zemřela na tuberkulózu a on ovdověl, vrátil se do rodně vesnice. S babičkou se znovu sblížili a vzali se. – dopověděla a na pár minut se odmlčela
     Přemýšlel jsem, co tím příběhem chtěla naznačit. Během jejího vyprávění jsem začal doufat, že vidí podobnost v nás dvou. a na konci už jsem si byl jistý.
     - To je zvláštní. Osud. – řekl jsme a čekal. Čekal..
     Konečně promluvila – Jsi můj nejbližší kamarád. A možná proto je pro mě těžké se s tebou o tomhle bavit, ale musím. Já.. Zamilovala jsem se do Filipa. -
     Poslední věta jako by mě zaryla do země. Koukal jsem na ni, neschopen slova. Ona koukala na mě. Snažila se najít na mém čele nějaké myšlenky. Ale já byl dobrý herec.
     - Já.. – hlas mi selhal, dobrý herec jsem nebyl. Hledal jsem slova a sílu mluvit. – Asi bys mu to měla říct. –
     - Myslíš? –
     - Hmm.. Taky bych to udělal. – Neudělal. měl jsem to udělat, teď už je pozdě. Zaplavila mě sebelítost. Nedokázal jsem se přinutit přát jí štěstí s někým jiným, málo jsem se snažil.
     Ráno moudřejší večera mě minulo. Nebyl jsem o nic moudřejší, o nic zkušenější. Jen o něco smutnější.


     Filipovi to řekla jednou po škole. Chtěla abych na ni počkal než to vyřídí. Bála se. Já ji chápal, já sám jí to říct nedokázal. Měla víc odvahy než já, mnohem víc.
     Filip jí řekl, že ji rád nemá. Řekl jí to surově a tvrdě. ze školního hřiště, kde to ve stínu topolů řešili, přišla jako zpráskaný pes. Bylo mi jí líto, ale zárovně jsem byl sobecky rád.
     Domů jsme nešli, šli jsme si lehnout do trávy na letiště. Pozorovat nebe, přemýšlet. A nemluvit. když se potom konečně zvedla, už nebyla skleslá. Byla vyrovnaná a na mě najednou působila dospěle. připadal jsem si vedle ní nepatřičně malý.
     - Půjdeme. – řekla a vykročila pravou nohou. Poslechl jsem ji. Šel bych za ní kamkoliv, v té chvíli i na kraj světa. Ale ona šla domů.


     Zase jsem chodili ven, na letiště, na hřbitov. Jako dřív. Zkoušky na gymnázium jsme udělali oba, a novou školu jsme si zamilovali.
     Uvědomil jsem si, že Bára je kamarádka a vždycky bude. Že zamilovanost budu sdílet s někým jiným. Člověk se přizpůsobí. A rád.


Poznámky k tomuto příspěvku
Vihar (Občasný) - 17.5.2006 > Krásný ..a smutný..
Poslední větu by kluk nenapsal..

Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 sympathique (Občasný) - 17.5.2006 > Vihar> ja nevim, ja bych zas tak moc nevidela rozdil mezi klucicim a holcicim myslenim.. nemam moc rada to deleni. ale asi mas pravdu.)
<reagovat 
Natasha_ (Občasný) - 17.5.2006 > Inu, napsané to není špatně, text se čte snadno, jako příběh pro mladší teenagery by se to chytilo, určitě. Možná by podobně mohla vzniknout i celá knížka.
Okem dospělého je to - nu, trošku jednoduché, příběh ničím příliš nevybíhající z běžnosti. Milý, obvyklý.
Body: 4
<reagovat 
 sympathique (Občasný) - 17.5.2006 > Natasha_> ne a ne porad kapnout na nejakej poradnej napad na dej.. tak jen tak zkousim. diky.)
<reagovat 
Lumenn (Občasný) - 17.5.2006 > Mě se to líbí...jen by mě zajímalo kolik let ti dva hrdinové mají?
Body: 4
<reagovat 
 sympathique (Občasný) - 17.5.2006 > Lumenn> ja to zacala psat ze maji 12 a jdou na osmilety gymnazium, ale potom sem to nejak predelala a asi tak 14, na sestilety gymnazium bo 16leti se podle me uz chovaji uplne jinak..
<reagovat 
 Lola (Občasný) - 17.5.2006 > sympathique> 

Zapomínáš. Tolik jim 100% nebylo.


Doporučil 
<reagovat 
 čtenář sympathique - 18.5.2006 > Lola> zapominam? ja nevim.. kolik bys rekla ze jim mohlo byt?
<reagovat 
Nikkarin (Občasný) - 19.5.2006 > Mně se to líbilo....když jsem to četl, měl jsem u toho puštěnej soundtrack z filmu Hodiny, což jsou samý smutný klavírovky a pěkně to k tomu sedlo. Připomělo mi jak mé dětství, tak jeden komiks...

http://www.komiks.cz/galerie.php?action=picture&id=964
Body: 5
<reagovat 
 sympathique (Občasný) - 20.5.2006 > Nikkarin> diky, komiks je skvelej.)
<reagovat 
Bell (Občasný) - 20.5.2006 > jo líbí , je to napsáno s citem, text se dobře čte, jo
Body: 5
<reagovat 
Emmet_RAY (Stálý) - 25.5.2006 > "Asi ucítila, že ji pozoruju a tak svou pozornost na chvíli přesunula na mě." - taková trošku stylistická neobratnost - pozoruju X pozornost

jinak viz Natasha, ale já proti příjemným textům, které popisují běžné věci a nic extra, nebrojím - i ony mají své místo na světě

4-5
Body: 5
<reagovat 
sympathique (Občasný) - 26.5.2006 > vsem diky.)
vaclav mraz: toho sjem si vuebc nevsimla, dik
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter