Dne kvákavého štěstí neštěstí lidi nabízí trhujícím babičkám koktavým slepičkám zbabělým rybičkám opraskaným skleničkám pořád stejným písničkám falešným říkankám i obzoru vyššího pohledu na cestě rozsypaného rozumem barokem honem!
Dne slunného počasí pastelka boshovsky kreslí panelový Bauhaus ztracený čas
zdlouhavý ďas i klub neználků zas
makotřaský snář
plod všech ohebných z nás po šedavé třásni
kroky divokých a přírodní pás... popišme dětinsky mord
uleví se u levý nohy tankem amputované tak teď
usneme a probudíme se
vůlí kyklopy podněcené
na naději neposldeního jarmarku
či v druhořadé pitevní místnosti
s řadou zmatečných idejí
trpce zaflákané.. snad ne
je přece váha věcí smyslem umocněná
váha kritiky myšlenky vepsané
do Rodinovy pekelné brány
snad ironie pozvedne nás
na jmenovitý švindl hluboce
ve stádiu umrlce
|