Měla ho ráda , měl ji rád.

Láska jak z románu.

Po dvaceti letech

opak koránu

musel vařit, žehlit, prát

ponížení

od své ženy brát.

Bila ho, tloukla tvrdě

muž prohlásit nemohl hrdě

že je pánem tvorstva.

V práci se mu smáli chlapi,

že prý by hned nasytili

jejím tělem krásné Slapy.

Fujavici do sudu

ať už mužům nedělá

po světě tu ostudu.

Jednou když mu facku dala

chlapská síla se ho jala

..hned jí jednu vrátil...

Blesky, hromy, svět se zvrátil

černo před očima.

Vzal váleček ženu mlátil

o stůl opřel

hrubě klátil.

Křičela a byla sprostá

vzal mixér a narval zostra

přímo jí do úsměvu.

Ticho

Vychutnával si jej.

Spadl kámen muži z duše

až slyšet šlo ránu.

Proč kdy Amor střílel z kuše

šíp do srdce pánu.

V kelímku od jogurtu

voní v cele kvítí

pán sám a šťasten v cele

už nikdy žádné ženy

Už nikdy její bi(y)tí...