Ukotven v místě,

kde jen dva hlasy znějí
(v jednací síni,
kde oba předvádějí
to, zač je strany platí),
se dívám na Tebe.
Vzpomínám,
jak’s chtěla do nebe,
do ráje a na Kanáry,
já dal tak málo — jen sebe, kytku
verše z Máje….
Potom přišly sváry.

Je ze mne odpůrce
Tak náhle bez příčiny.
Za lásku před soudem?
Za jaké pykám činy?
Zazněla slova soudce
ve jménu republiky.
Ty‘s vstala s úsměvem,
podala’s ruku s díky.
a pak jsi zmizela
tam někde v nedohlednu.
Taky už odcházím
ani se neohlédnu.
a zkusím vstřebávat svobodu,
co mě čeká..

Bude mě trochu víc,
trochu víc o člověka,
co vsadil na lásku
ta však  prohrála s jměním.
Zahalím minulost,
půjde-li, zapomněním
a začnu od znova
(s pošramoceným egem)
.........................
„Tak na zdraví, kamaráde,
a popojedem….“