|
patřím k těm co stojí světlům v cestě
a stíny rozkoší nenápadně sládnou při zemi
často jsme podobní strojem sklizeni
vyssátí z kouzelných koberců ze stěn
čistým řízením osudu
ani se neptej Sisyfe – potěžkám si tvůj kámen…
nás nespolknou jen tak nad prameny víry
my v hladinách čeříme své odrazy
a sledujem když splývá jak jiným dochází
sen vlny a do hladin se snaží vyrýt
čerstvé kameny
žasnu kdo Cháronovi vyřezává za rozlomené veslo nové…
a jsou i stíny sypké – zrnité prostorem?
jak řešeta či intervaly sýrů natrávených vteřin?
však abys mohl vidět –milovat- pak musíš věřit
že jsou předstíny
a důsledné i ve tmě pod stolem
smířím se s tebou Orfee – alkoholiku slz…
a v pravé poledne kdy stíny do předstínů vstoupí
spadne mi ze srdce a převezou mne bez mince
vypiju s tebou životem na ráz všechny stoupy ---
láskou jsme na útěku z márnice
a nedůvěrou slíny pod poklopy
| 
