Bořek traktoristou byl
v malé vesničce u Prahy
si celkem dobře žil.
Když tu jednou v pátek,
když kuckal masa plátek
přišel zvláštní mail.
"Milý Bořku přijeď k nám
kšeft pro tebe dobrý mám.
Přijeď k nám do příštího roku
budeš pěstit kytku koku.
Koky je tu přebytel
žere ho i dobytek.
Traktor k práci už tu máme
za kilo koky, kilo zlata dáme.
Vyřiď si jen vízum v Praze
a celý život
si žít budeš blaze."
V Praze vízum dali
Bořka, traktoristy z Plané
se tak dobrovolně vzdali.
Bořek sbalil trička, trenky
zlato přemohlo myšlenky
sedl do letadla
do Paraquaje jel
při letu, už v zámoří
pro sebe si tiše pěl:
Koku, pěstovat koku,
milionářem já budu
do příštího roku."
V Paraquaji na letišti
napil se domácího moštu
a již v báglu hledal
elektronickou poštu.
Taxikáři ukázal
jaké jméno má ta ves
chvíli před tím bolestivě
pokousal ho zdejší pes.
Před chýšemi stojí Bořek
maila drží v ruce
když tu přijde indiánů
drahý, krutý vůdce.
Bořek jakou to má ale smůlu
indiáni přibili ho
k velikému kůlu.
Dle jejich pupků míním,
že dobře se jim daří
žlázy mužů k příloze
v černém kotli vaří.
Do kotle přidají
trochu zralé koky
ženy tančí
a vykrucují boky.
Okrouhali, ořezali
kousky masa z Bořka
ta návštěva pro čecháčka
ta opravdu je hořká.
Na kůle se traktorista
prohýbá a kroutí
k večeři ho snědla
banda lidožroutí.
|