Kdybys tak věděl, jak se stýská když přechází noc do šedého rána a tělo neodpočaté spánkem a neunavené milováním se snaží zapomenout
Kdybys tak věděl, jak se stýská při pátrání po ztracené přítomnosti a oči nevyspalé bděním a náruč unavená prázdnotou se snaží zapomenout
Kdybys tak věděl jak se stýská když samota zasáhne centrum vědomí (a to pak zakáže vláze její tok) a prsty,co mají v paměti tvou tvář se snaží zapomenout
Kdybys tak věděl jak se stýská když šero si oblékne tmavou a celý člověk ve mně lačnící po tvém bytí se snaží zapomenout
Pak bys možná pochopil, že i stýskání je bolest.
|