Kdybys tak věděl,
jak se stýská
když přechází noc do šedého rána
a tělo neodpočaté spánkem
a neunavené milováním
se snaží zapomenout

Kdybys tak věděl,
jak se stýská
při pátrání po ztracené přítomnosti
a oči nevyspalé bděním
a náruč unavená prázdnotou
se snaží zapomenout

Kdybys tak věděl
jak se stýská
když samota zasáhne centrum vědomí
(a to pak zakáže vláze její tok)
a prsty,co mají v paměti tvou tvář
se snaží zapomenout

Kdybys tak věděl
jak se stýská
když šero si oblékne tmavou
a celý člověk ve mně
lačnící po tvém bytí
se snaží zapomenout

Pak bys možná pochopil,
že i stýskání je bolest.