Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Astrál
Autor: Hari (Občasný) - publikováno 12.11.2001 (00:54:17)
Je možno zpochybniti
něco, co je jen empirické,
něco, co přesahuje žití,
něco, co není, zdá se, lidské,
co vymyká se logice
a blíže má spíš k panice?

Něco, co je jen v citu
netvoří denní „realitu.“
Budu teď o tom přemýšlet,
o nepoznaném Bohu,
jak ale vůbec mohu?

Co jiného by bylo,
než to, co zažila jsem?
Co jiného než útěk
před prostorem a časem?
A než-li vymrštění.
Tak je to To, či není?

Já vím, že to byl jenom začátek,
jeden krok a hned čtyři nazpátek,
ale ona chůze mimo chodníky,
kde až na dno studně nedosáhnou žebříky,
by měla být snad stejná jako ta,
po které vytrženi z kulis života
se v strachu vydáváme,
zatímco pancíř času
v jasu
Věčnost láme.

Já vím, že smrt jsem dávno zapomněla,
co však jiného, než opuštění těla,
může přijít? Jaké jsou tu rozdíly?
Není kam se vracet, barvy se už rozpily.
A přitom je to vlastně návrat domů,
jako by ses vracel ke kořenům stromu.

Já vím, že dál se cesta stáčí do neznáma,
říkají, kam vede, ale půjdeš po ní sama.
A čím je první krok, když ne tím,
že se do prostoru rozletím?

A co když vůbec není Tím?
Tak uč mě, ať se nezřítím!

Chtěla bych zajít mnohem dále,
mám na to ale tisíc ale.
Má duše není připravena,
a tělo nezná kázeň,
rozum ví, jak je pevná stěna,
a překonal již bázeň.
Srdce se ale stále vzpírá.
Protože vědět není Víra!

Zkouším si věřit, ale nemám vůli,
pokusy hasnou v půli.
Vím, že kdykoliv mohu z těla
pryč,
ale neovládnu, ač bdělá,
chtíč.

Podléhám věčné dřímotě
a ztrácím se s ní ve hmotě.

Proč více věřím zraku,
než skoku bez padáku?

O existenci bez těla
a o tom, že jsem letěla,
to nemám pochybnosti,
leč poznala jsem pouze část
a nesmím se tím nechat zmást,
pýcha stojí vždy krůček od milosti.

A já nemám být přec na co pyšná,
milost jsem pila, ač jsem byla
hříšná,

snad právě proto, abych pochopila
a dala prostor změně
a cítila se odměněně
a tak si odpustila.

Jen láska může zlomit zlo,
jen láska může změnit svět
a poodkrývat závoj máyi
a naučit nás odpouštět.

Je marné přebít něčí negaci - negací,
zkuste to, síla hned se vytrácí.
A vzdor je tolik plný pýchy,
když přisuzuje jiným hříchy.

Můžeme pouze přebít jasem
a odpustit tu negaci,
neboť je dokonalá.
Já sama válčit zkoušela jsem
vždy po čase to vzdala.
Jedině mír je totiž zbraní,
jež ubrání a neporaní.


Poznámky k tomuto příspěvku
Erikk (Občasný) - 12.11.2001 > moc s tebou nesouhlasim, ale tohle je fakt hustec :))
Body: 5
<reagovat 
peetee (Občasný) - 12.11.2001 > Chtelo by to mozna trochu prepracovat, vypichnout hlavni myslenky, nektery sloky me tam nesedi...
Body: 1
<reagovat 
stín (Občasný) - 12.11.2001 > ???? :))) No, vlámala ses mně do deníků?? :) Díky, fakt:)
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter