Vábení z akátů

Padaly hrozny z vysokých stromů,
padaly do úst
   a kdo ví komu,
padaly hrozny - jak déšť co padá,
komu má říci,
že má ho ráda?

Tekly jak přízrak
po rozednění
do plicních sklípků - kde nikdy nic není
i mraky tekly - ptala se sebe
jak má mu říci:
"Mám ráda Tebe"?

A všechno se slévalo
v jedinou hmotu,
vroustaly trávy - do nových plotů
až vytryskla z břehů - tam mimo sebe
do lučních květů
kam vlévá se nebe...

(věnováno neklidné řece, která se stále někam snaží podívat:-)