Prorůstám....skrze kořeny prvotních lesů

pod zemí - jen rychle a rychleji, síla černozemě a pevné ukotvení

už nikdy mi to nevyvrátíš

*

Proplétám se...stromem vzhůru

svistot listí přes uši, nahými zády kolem kmene pozpátku, zářící síla loděk z kůry

plné oči...žití

*

Rozprostřu se...nad korunami lesů i měst

jen šířeji a výš, nemám konce, jen bezbřehá opakování se

znovu a zas...a zas a ...

*

Vytratím se...v tichoprázdnu za hranicí obzoru všech očí

bych se měla kde rozprostřít, do všech směrů přeměny

  a...

pak už jen ten klid

 bez doteku

co

 absolutně možně 

 nejblíže

 hranici hladiny stojaté vody bez doteku

      vydechnu

     ***