Pronikl jsi víkendem mým
jak křik racků nad vlnami.
Hlas můj s tvým, tak něhyplným,
povídaly si tu sami...

Ruce tvoje, lehké bárky,
pluly po mém těle jemně,
bouřka pořádala párty,
hudrovala hlasem temně...

Oceán tvých dechů stíhal
tempo rozhoupaných vírů ve mně.
Každý nádech ňadra zdvihal
a ty tiskl ses tak pevně ke mně!

Když pak déšť zlil trsy trávy,
tanec vzdechů utišil se.
Drobné kapky, skřítci hraví,
hrály hru na okenní římse...