Viděl jsem vás v těch klinikách
v nichž jako by stín pohltil všechen svit
kráčeli jste po chodbách
nebo v řídké trávě na nádvoří
obklopeni mřížemi
jeden mladík bez ustání naříkal
jiný se pravidelně svlékal
aby nabídl své tělo úsvitu
byli jste tak daleko
mimo veškeré chápání
nedostupní
zavření v hrobě nemoci
tys měl halucinace
přivázaný k posteli jako zločinec
tys viděl hrůzostrašné supy
jak obchází kolem
v sirnatém světle
ti kteří mohli ještě mluvit
nás vyzvali abychom se zajímali o nevyhnutelné
inzulínová kómata
léčby spánkem
elektrošoky
pak úsečná konverzace
se pomalu uchylovala k sebevraždě
jeden vyráběl klíče
z čehokoli, aby utekl
vždycky ho chytili
ale on trpělivě začínal zas a znovu
výkřiky alkoholiků v deliriu
se ozývaly ve dne v noci
jakési křečovité zaříkávání
vzteklému řvaní a vzdechům
nelze vzdorovat
moc zdí
moc mříží
moc ošetřovatelů
stále spěchající doktoři
roztržitě poslouchali
naše zoufalé mumlání
vzpomínám si na deštivé dny
a na změť těl
ve společenské místnosti
dusivé ticho
sem tam zachroptění
několik pokusů o útěk
které narazily na zavřené dveře
nelze rozbít sklo
byl jsem obklopen nemocnými
co seděli bez hnutí na postelích celé hodiny
v jejich kamenných tvářích se nic nepohnulo
já jsem měl ještě pekelnou sílu
myslet na ty kteří se smějí za zdmi
na všechny ty patentované ničemy
žijící ve zdraví těla a ducha
návštěvní dny byly příčinou
groteskních a žalostných scén
dívka líbala otce
který ji už nepoznával
a trochu slintal před takovou cizotou
a já, já jsem toho viděl moc
tolik že jsem si přál být hluchý a slepý
mezi schizofreniky
paranoiky
neurotiky
všichni bez sebe
ponoření do vírů utrpení
a ještě tolik dalších, o kterých nebudu nikdy mluvit,
protože slova slouží jen k ponížení
ke zmatku
nikdy nezapomenu co jsem musel podstoupit
při krutém průběhu léčby
několik přátel
mých nejbližších
si zvolili sebevraždu
jak popsat hrůzu
jak obklíčit zoufalství
které vládnou v těchto prokletých místech
co se týče dětí
odsouzení
deformovaní
zpustošení
ztracení
mají ránu která nikdy nepřestane krvácet
nic je nebude moci zachránit
a jestli mezi ně zabloudí Kristus
může si mlčky zabalit kufry
a vy návštěvníci jednoho odpoledne odejděte odejděte
vraťte se ke své špinavé práci
ke svým orgiím
k hostinám
ke karnevalům
pijte a šukejte
a vůbec se nestarejte o ty co chcípají
sžíraní zoufalstvím a úzkostí za zdmi útulků
ale vy němí společníci otřesení blouzněním
počkejte na mě
vím že se jednou opět setkáme
v ubikacích
už si nebudeme muset nic říkat
svraštělé ruce
podíváme se na sebe na chvíli
a bude konec
jediný pohled na roky ticha |