Držel jsem v rukou tvé léze
droboučké jizvy insomnie
Zamlžené dny a dýchavičná pára od úst
ve věčném čekání na jediný sen
Který zastrčil jsem ti za ucho
nebo pírko poletující od nedávných žen
jejichž stopy ve sněhu - promiň
pro dnešek už si odejmem

A Julian se usmívá
se šlehačkou mezi prsty
Další nevšední úděl proč se těšit
na poletování sněhu a to jeho zpívání
s dopadem každé vločky na kůži
osamělých koček
To jeho cinkání a praskání
v zatnuté noci kterou dokážeš vydechnout
a namalovat prstem na okno
auta  Tou nespavou pravdou
táhlého pláče svolávajícího k milování
ošklivé karikatury opilosti a nebo úsměv odjíždějící
malování a možná i umírání