Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<předchozí ve sbírce Jestli chceš... z kolekce Post vitam
Autor: Jarouch (Občasný) - publikováno 20.7.2006 (16:45:45)
další ve sbírce>
Jestli chceš řekni otočím své oči k tvým
A pak tě ještě naposledy políbím
Rozejdeme se jak dva bojovníci
Jimž válka právě skončila a nevědí co říci
A proto mlčíme tak jako mlčí kopce
Když jsem byl v Paříži má první cesta vedla k Eiffelovce
A tak jsem stoupal vzhůru na babylonskou věž
Co různých jazyků tu cestou zaslechneš
To odpoledne slunci místo uvolnily mraky
U nohou ležely mi tvoje bulváry a parky
I s jejich kavárnami u nichž jako na divadle chodec dostane svou roli
Když kráčí k Vítěznému oblouku po Elysejských polích
V nedělním odpoledni zalidní se parky děti hrají si
Rodiče piknik v trávě udělají si
Milenci vedle sebe leží dívají se vzhůru
Do korun stromů do nebe a až tam do azuru
Sobě a nebi jsou v té chvíli blíž
Zdá se že stane se vše nač jen pomyslíš
Pak na nábřeží sledoval jsem parníčky jak plují po Seině
Ach něsto vzdálené a cizí tajemné
Já nikdy nepoznám tvé všechny barvy odstíny a chutě
A ve vzpomínkách navždy naleznu tě
Jak krásnou ženu oděnou do květů
Jež právě osvobodila se ze zimního korzetu
Malíře z Mont Martru a tanečnice z Piccadily
A živé sochy jež mne okouzlily
A navštívil jsem ještě spoustu dalších měst
Antverpy Londýn Berlín Vídeň Düsseldorf i Budapešť
V Londýně bydlel jsem v Hyde Parku na metro jsem chodil na Notting Hill
Ze City úředníky jsem si oblíbil
Svačili na schodech či na lavičce v parku
S buřinkou aktovkou a deštníkem vždy v dokonalém saku
Ind v stejném saku lišil se jen turbanem
Ulicí kráčel stejnou trasou každý den
A odpoledne klábosili před hospodou tihle úředníci
Stáli a popíjeli pivo přímo na ulici
Pak v Amsterdamu v uličkách kam slušný člověk nevkročí jsem chodil
Snad proto tudy davy celý večer proudí
Za okny polonahé dívky ke hříchu tě vábí
A z coffee shopů šíří se pach vypálené trávy
Mohutný černoch na mostě mi kokain nabízel
A já si radši prohlížel dál křivky dívčích těl
A v Düsseldorfu usedl jsem na nábřeží vedle tekl Rýn
Do ruda zabarvený sluncem zapadajícím
úplně stejně za rok na to v Antverpách jsem seděl
Stejné tam bylo slunce lodě pocity jen řeka měla jméno Shelde
Spěchal jsem každý večer pro svůj západ slunce na nábřeží
Pak jsem si vždycky zašel někam na večeři
Tu poslední jsem platil v českých korunách
V steak-housu argentinském v belgických Antverpách
A já si říkal: Hele globalizace
Měna jak měna ztrácejí se hranice
A cestou domů autobusem - vzpomínáš si vezl jsem ti pivo -
Na parkovišti v noci pod hvězdami cítil jsem jak do mě proudí život
Každičkým pórem každou končetinou
Splynul jsem s oblohou a přírodou s níž ve svém konci všichni splynou
Ale já věděl že to není konec ale ani nový začátek
Jen pocit že zas žiju že se vracím nazpátek
Nedávno kopal jsem si s míčem s malým chlapcem
V Seči jsem právě čekal na autobus na zastávce
Nevím jak jmenoval se už ho nikdy neuvidím
Tak jako pěkné dívky které denně na ulici míjím
Jdou jako krásné lodě kroutící se v bocích
Ty jejich úsměvy mi nepatří jsem jenom kolemjdoucí
Denně se potkáváme jako karavany které do oázy spějí
A možná míjíme ty které bychom poznat měli
Tam někde v davu skrývá se ta dosud bezejmenná
Kterou jsem ještě nepotkal a říkejme jí... třeba žena
A kterou nepotkám už zdá se
Mezitím jiná do života mého zapletla se
Když letos v létě poprvé jsem Polsko navštívil
V Krakově ve Vroclavi v Katovicích jsem byl
Krakov mi připomínal Paříž v jistém směru
Kráčel jsem jeho ulicemi v podvečeru
Za křiku rorýsů jenž mám rád kolem stánků s preclíky a sýry
Kolem zdi kterou v obrazárnu přeměnili
Nejvíc mne zaujala krásná dívka na obraze venku na zápraží
A potom živé sochy jež mi také připomněly Paříž
Byl zábavný ten šašek v paměti ho vidím jak tam na trůnu či křesle sedí
S úsměvem žlutých zubů prsty hbitými a jinak celý v barvě mědi
Kluk v parku na kytaru polskou píseň hrál
Kterou nás učil spolužák a já k ní kdysi český textík psal
Je to tak dávno mnohem déle než bych chtěl
Na to jsem vzpomínal když na rynku jsem večeřel
Prý se teď právě opravuje jak mi psala Moli...
A my dva mlčíme tak jako mlčí hory
Jestli chceš řekni otočím své oči k tvým
A pak tě ještě naposledy políbím
Rozejdeme se jak dva bojovníci
Jimž válka právě skončila a nevědí co říci


Poznámky k tomuto příspěvku
back (Občasný) - 20.7.2006 >
Body: 3
<reagovat 
Catherine (Občasný) - 24.7.2006 >

dlouhá...oslovila nejen tím o čem je..a máš vychytané rýmy

a Češky jsou stejně nejkrásnější:-)


Body: 4
<reagovat 
Raimund (Občasný) - 4.9.2006 > Já myslel, že se pásmo dávno nenosí.
Body: 4
<reagovat 
 Jarouch (Občasný) - 4.9.2006 > Raimund> Celkem kašlu nato, co se nosí nebo nenosí, ale jednou jsem si to svoje pásmo chtěl napsat, a tímto jsem si svoji dávnou touhu splnil.
<reagovat 
 Raimund (Občasný) - 4.9.2006 > Jarouch> Jsem pro.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
0 0 2 3 4 5 (6) 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 18 19
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter