Všude kolem je černá zář,
do dlaní si dívka schovává svou tvář.
Mezi prsty krev protéká,prudký déšď
ji z šatů svléká.
Prokřehlé tělo jež se chvěje,
bolestný smích co v srdci hřeje.
padá níže na kolena
s půdou navždy spojena.
její tělo do země prorůstá,
všude kolem je krajina pustá.
Z trupu těla kmen dřeva,
ruce napínajíc svá listí k obloze.
Klečí tam tak sama,nahá stroze.
Křičí nahlas,však zní jen šumění,
poslední vlas,zmizel ve větvích krás.
Ubohá dívka co se ve strom změní.
Věčné je s větrem milování,
když samota v krutou smrt tě promění.
|
