Příteli, píši Vám dopis, který nebude odeslán. Jen já ho budu číst v ruzných časových intervalech. Poslouží mi jako vzpomínka na vztah, který byl mezi námi. Předem bych vám chtěla říci, že jse m se dostala do takového stavu, ve kterém si zakazuji trpět .Dříve jsem trpěla ze zásady, dnes je to naopak. Já věděla, že víte a vy jste věděl, že já vím. Také proto zůstalo mnoho věcí nedopovězeno, ba dokonce nevyřčeno..V tomto dopise bych Vám mohla napsat vše, co jsem vám vždycky chtěla říci..Jenže byl by pak ukázkou našeho vztahu na který chci pamatovat?.., Čtěte tyto řádky a brzy poznáte,jak málo hudby je dnes v mém srdci, čtěte tyto řádky, které co chvíli mohou shořet svou vlastní vyprahlostí a odpuste mi, že jsem zklamala, že jsem místo žití volila přežití bez bolesti, smutku a utrpení. Nelze v takovém stavu žít stále, i já cítím, že je čas zase začít znova..Jednou již padla jsem zlomena, nikdy se do mě nevrátí ten žár, jenž ve mně byl před tím..Před čím?.Můj příteli, nebylo nám přáno dost času, ale dříve jsme se setkat nemohli..Vše je tak, jak má být.Věřím tomu. Smíření však nikdy nenastane.Nemyslím mezi námi.Myslím smíření se skutečnostmi. A nepromluvím-li již, tak věřte, že v mém mlčení je síla. S láskou. T.
|