HORKEJ DEN, IVANA KOUKÁ CO NA ULICI

horkej asfalt šedý stěny

tenký nítě natažený

nekončí a nezačínaj

ty seš do nich já jsem do nich jako všicky

zapletený

léto vedro jako sviňa

potok línej jako slina

šedivý a zaprášený

malý město pavučina malý město

pavučina

kamila, ségra aleny, chodí teď s bráchou ivany,

před tím chodila s václavem, co bydlí u nás v ulici,

jednou ho ale přistihla se ségrou alenou v posteli,

že byli trochu svlečený, tak spolu holky nemluví.

prd je to proti ivaně  – ta totiž nemluví s nikým

ve svým bytě v přízemí skrz zastřený záclony

pozoruje jako pavouk, kdo se třepe v sítích,

vede si sešit na lidi, co vidí, to si roztřídí,

zapisuje si narození, zapisuje si úmrtí

a kdo s kým chodil do třídy, tak jako daniel s lucií,

který se v šatně líbali, stejně jak kdysi před lety

jeho táta s mámou její  – jo – a s její tetou taky.

horkej asfalt šedý stěny

tenký nítě natažený

nekončí a nezačínaj

ty seš do nich já jsem do nich jako všicky

zapletený

léto vedro jako sviňa

potok línej jako slina

šedivý a zaprášený

malý město pavučina malý město

pavučina

honza a dan byli kámoši, na pivo spolu chodili,

dělali spolu kapely – a pak se honza změnil,

prodal obě svý kytary, místo nich koupil pistoli,

se kterou střílel démony; a potom skončil v blázinci.

dan o tom vlastně leccos ví, jezdil tam už za sestřenicí,

která učívala matiku na střední škole zemědělský,

manžela měla, dvě děti, pak se jí strhly závity,

když všichni o tom mluvili, že vodí zajíčka do polí,

byl to kluk ze slušný rodiny, byl vděčnej za ty hodiny

a asi si sotva uvědomil, že by to mohlo bejt vážný.

daniel teď každou neděli odbejvá naráz dvě návštěvy,

v síťovce pro ni banány, pro honzu tabák a papírky.

horkej asfalt šedý stěny

tenký nítě natažený

nekončí a nezačínaj

ty seš do nich já jsem do nich jako všicky

zapletený

léto vedro jako sviňa

potok línej jako slina

šedivý a zaprášený

malý město pavučina malý město

pavučina

i nás má ivana napsaný, i já znám místní démony

a tys řekla ve školce honzovi, že by sis sundala kalhotky,

a všechny tyhle historky – kdo s kým nebo spíš kdo s kým ne.

i nás má ivana napsaný a čeká, jak se to vyvine.

nikdy se z toho nevyvinu

na ksichtě to mám nalepený

na ksichtě mám pavučinu

a večer chodí furt ty samý ženy

do hospody kde čekám